Päivä 151: Sauna

26.9.2016
Kuusimetsä lähellä Stampede tien risteystä - hotelli "Summit Inn" Snoqualmie laaksossa
Miili 2374 - 2391
Kokonaan 17 miiliä

Aurinko on jo noussut korkealle, kun herään kuusikon pehmeällä maalla. Jään vielä lämpimään makuupussiin, keitän mustaa teetä ja kaksi kupppi kuskuksia. Ei tarvitse säästää ruokaa - vain yhden päivän matkan kaukana on pikku kylä nimeltän "Snoqualmie Pass", jossa on kaksi kauppaa, huoltoasema, hotelli ja sauna. Niin kertoo Yogi PCT retkeillyopas.




On tullut ruskaa; se rikas aika, kun kaikki hyttyset jo nukkuu talviunissa ja koko metsä on täynnä mustikoita ja sieniä.

Vain erässä lepopaikassa juuri puron vieressä sijaitsee paskaa. Joku ei osa käyttää lapiota.



Kukat vielä kukkivat ja sienet kasvavat.




Polku tulee siniselle järvelle. Aurinkoisella iltapäivällä uskallan hyppiä kylmään veteen ja uida järven keskelle.



Sitten kävelen yli puhtaita puroja, soita ja metsiä eteenpäin pohjoiseen.





Pitkän alamäen alla on tie numero 90, laskettelukeskus, huoltoasemaa, kauppa ja hotelli.



Huoltoaseman edessä istuu monet kulkijat. Yksi heistä on jo saapunut Kanadaan kolme viikkoa sitten ja nyt kävelee takaisin etelään. Hotelissa on vapaa huone. Maksan huonen ja kutsun mukaan yhden kaverin, joka aikoi nukkua ulkona huoltoaseman takana. Pitkän kuuman suihkuun jälkeen mennään saunomaan. Viimeksi kävin saunassa Lahdessa kaksi vuotta sitten. Amerikkalainen sauna on oikeasta suomalaista saunaa kylmempi. Ei saa saunoa ilman vaatteita, ei saa heittää löylyä, ulko-ovi on kiini. Pieni uimaaalas saunan vieressä on lämmin. Mennään siis kylmään suihkuun, saunaan, taas kylmän suihkuun ja vielä kerran saunaan. Sitten nukahtan sängyssä mukavassaa hotellihuoneessa.



Huomenna jaatkan matkani pohjoiseen!

Den 135: Indiánské léto

Les v indiánské rezervaci nad údolím říčky Warm Springs River - sedlo nad průsmykem Barlow
Míle 2059 - 2086
Celkem 27 mil



Ráno se probouzím brzy skoro ještě za tmy ve starém jehličnatém lese na území indiánské rezervace. Probouzí se i veverka, která šplhá v koruně smrku přímo nade mnou. K snídani vařím vločky a plný ešus horkého čaje, mezitím se rozednívá a vyrážím na cestu. Vodu nabírám z říčky, kde na blízkém tábořišti několik hajkrů ve stanech ještě tvrdě spí. Lesní podrost tvoří kapradí, javory a rododendrony.



Za kopcem trasa PCT opouští indiánskou rezervaci a vstupuje do národního lesa "Mount Hood". Na skalních svazích se javorové listy začínají barvit do červena. Sluníčko má ještě sílu a po několika dnech znovu nasazuji klobouk a sluneční zobák. Nastalo "indiánské léto", čas hojnosti, kdy dozrávají šišky, a lesy oplývají nejrůznějšími druhy hub a borůvek. Ranní mrazíky vypudily z lesů komáry; je nejlepší čas strávit v lese celý den, dříve než nastane podzimní období dešťů a napadne první sníh.



Pod skalami vytékají potoky a prameny čisté vody. Tečou i prameny, označené v průvodci z roku 2015 jako vyschlé. Loňská zima byla v této oblasti bohatá na sníh a stačila doplnit zásoby mělkých podzemních vod.




Potoky napájí přehradní nádrž Timothy Lake. Je víkend a k přehradě a do okolních lesů vyrazili tábořit desítky rybářů, jezdců na koních, rodin s dětmi, trempů i obyčejných tuláků. Jeden z jezdců na koních mi věnuje jablíčko jako posilu na další cestu.



Po lávce přes říčku Clackamas přicházím k rozcestníku. Krátká odbočka vede k jezírku "Little Crater Lake" ("Malé Kráterové jezero").



Jezírko je napájené podzemní vodou a teplota vody ani v létě nepřesahuje dva stupně. Barva vody skutečně připomíná kráterové jezero. Sluníčko pálí, a tak se přidávám k psům a dvěma odvážným plavcům a skáču do ledové vody.




Mezitím k rozcestí dorazila parta jezdců na koních. Stezka pokračuje mírně do kopce k lesní studánce. V lesích okolo studánky roste plno hub. Některé houby jsou určitě jedlé, ale dochází mi zásoby plynu, a proto sbírání hub a houbovou smaženici odkládám na později, až se naučím americké houby lépe rozpoznávat.





Na vrcholu kopce se otevírá pohled na sopku Mount Hood: nejvyšší horu státu Oregon s ledovci na vrcholu.


Stezka sestupuje do sedla, překračuje silnici a stoupá na další hřeben. Na hřebeni mezi borovicemi a osikami nacházím ukrytý plácek, kde rozprostírám karimatku a pod širákem usínám.