Tuesday, June 21, 2016

Den 53: Medvěd

Vyhořelý les - žulový skalní ostroh
Míle 712 - 734
Celkem 22 mil

Včera jsem se utábořil až za tmy pod suchými stromy v sedle ve vyhořelém lese. Dneska se probouzím za svítání a za ptačího zpěvu. Díky třem vrstvám triček z hajkr boxu a teplým ponožkám z alpaky mi nebyla v noci zima. Alpako, díky!!

Za sedlem pěšina prochází horskou loukou "Beck meadow". Kolem šesté hodiny ráno pozoruji velké černé zvíře. V dálce napříč loukou pomalu kráčí medvěd. Několikrát se zastaví a rozhlíží, přejde pěšinu, a pak se dá do rychlého běhu až na kraj lesa. Na fotce vypadá medvěd jako černá tečka uprostřed louky.


Oddychl jsem si, že jsem měl od medvěda daleký odstup a že jsem v noci měl všechno jídlo v medvědím kontejneru umístěném daleko od tábořiště.

Na dalším kopci vítám vycházející slunce, vařím čaj a ovesné vločky, zdravím se s dalšími hajkry, a sestupuji k mostu přes řeku Kern. Pod mostem hnízdí vlaštovky a studená voda vybízí k ranní koupeli.


Pěšina pokračuje napříč horskými loukami a pelyňkovými keři, pak vstupuje opět do lesa, a v lese začíná prudce stoupat. Červeně zbarvená bylina (anglicky "Snow plány") čerpá veškeré živiny z kořenů borovic a hub.


Kolem poledne se nacházím ve výšce 3000 metrů nad mořem pod vrcholem Olancha. Na severním obzoru se tyčí čtyřtisícové zubaté štíty, mezi nimi i nejvyšší vrchol Mount Whitney.


Vzduch je řídký a na každém kroku zhluboka dýchám. Pak opět sestupuji o něco níž mezi žulovými skalisky k potoku. Jsem v oblasti s potoky, mokřady a dostatkem vody! A také s dostatkem komárů :-)


U potoka vařím večeři, a pak jdu o kousek dál údolím "Dead Canyon". Ve skalách rostou nejen borovice, ale i prastaré sekvoje. A pod stromy objevuji první houby (nejspíš nejedlé). Jakmile se zastavím, je kolem mě hejno komárů - skoro jako v jižních Čechách nebo v jižním Finsku. U dalšího potoka jsou komárů úplné mraky. Proto pokračuji dál nahoru na kopec a mezi žulovými skalisky stavím stan. Komárů je docela dost i nahoře na kopci, a tak rychle zalézám do stanu - skrz stěny stanu se komáři naštěstí nedostanou. Usínám, právě když vychází úplněk.


Vzkaz pro čtenáře: Vstupujeme do nitra pohoří Sierra Nevada, odlehlé oblasti, kde není signál. Příští aktualizaci blogu plánuji za 4 dny na Mount Whitney (bude-li tam signál), případně až za 2 týdny v Mammoth Lakes.

Notice for readers: We are entering the very heart of the high Sierras. There is no cell phone reception 99% of the time. Next blog update will be either in 4 days on Mount Whitney, or in about 2 weeks from Mammoth Lakes.

Hauskaa juhannusta!


Day 52: Alpacas

Kennedy Meadows - cowboy camp in burned forest near Beck Meadow
Mile 702 - 712
Total 10 miles


With three extra T-shirts from the hiker box, I was warm and slept very comfortably in the campground between pine trees behind Kennedy Meadows store. After sunrise first hikers started getting up; some making breakfast, others shaking down their backpacks to reduce their pack weight. I found some canisters with little bit of gas in the hiker box, cooked hot green tea, and shared the tea and bagels and jam with Fallen, Suds and other early bird hikers.


Today is Sunday, it's God's day and at 10 AM there is an outdoor worship service. Six human beings and three dogs join the worship as we loudly sing "Blessed Assurance" and "Amazing Grace".


Ann, one of the locals, invites me to visit her friend's place and see the animals. Donna, Tom and Steve have a farm with alpacas. The alpaca species comes originally from South America an is related to llamas and camels. They were raised since old times by the Incas. Alpacas are very intelligent animals and friendly to people. On Donna and Steve's farm live 24 alpacas, both girls and boys.


Many of the boys have biblical names: Samson, Jeremiah, Isaiah, Micah. Samson has very long dark hair.


Once a year Donna and Steve give each of the alpacas a haircut. The hair cutting machine is about 3 times as big as machines used by barber. Cleaned, carded and twisted, the hair makes very firm, almost unbreakable ropes and the fleece is really comfortable and much better than sheep wool. Steve shows me the table where they cut the alpacas, the carding machine, and how to run the spinning wheel. It takes lots of good practice to make an evenly thick strain.


One of the alpacas has been sheared just a few days ago. She looks almost like naked.
The fleece is sold to factories to make warm and comfortable hats and socks. Donna gives me one pair of the alpaca socks. These will definitely keep my feet warmer in the freezing Sierra nights!


The whole village of Kennedy Meadows is off the grid, people make their own electricity from wind and solar power. Here are the batteries for storing energy from the solar panels - the biggest batteries I've ever seen.


In the afternoon it's time to pack up and head back on trail! The trail goes through sagebrush meadows and along the cold and swift Kern river. I go a little bit off trail, find a hidden spot, and plunge naked into the refreshingly cold river water.


Then I hike a few more miles through forest, rocks, along a little stream and across an area of burned forest. I have entered the South Sierra Wilderness in Sequoia National Forest.

Mighty Sierra, please be kind to us tiny PCT hikers as we approach your very heart!


Den 51: Příprava na přechod Sierry

Kennedy Meadows
("Zero" den - odpočinkový den)
Celkem 0 mil


Spolu s desítkami natěšených poutnic a poutníků trávím dnešní den v horečné přípravě na přechod sněhových velehor: pohoří Sierra Nevada. Nejpozději za několik dní budeme šplhat sněhem, ledem a řídkým vzduchem do výšky 4000 m na vrchol Mount Whitney, brodit se hlubokými potoky, a hledat stezku v divokých horských lesích plných medvědů. Příští civilizace na stezce je na míli 870 - 170 mil (270 km) daleko. Zhruba v polovině této vzdálenosti je možnost ústupu dolů do osady Independence.

Součástí povinné výbavy je medvědí kontejner. Jedná se o nádobu válcového tvaru se šroubovacím víkem a dvěma západkami. Průměr válce je větší, než velikost medvědí tlamy - medvěd tudíž nemá možnost se do kanystru prokousat. V medvědím kanystru musí být veškeré jídlo. Je to proto, aby se medvědi nenaučili jíst potraviny procházejících turistů. V minulosti byly zaznamenány případy, kdy medvěd hledající potravu překvapil a usmrtil spící turisty. Je-li kanystr umístěn dostatečně daleko od stanu, medvěd se nanejvýš zkusí dostat do kanystru zubama, a když zjistí, že to nejde, tak odejde z tábořiště pryč.

Dvě třetiny medvědího válce jsem naplnil směsí ovesných vloček, oříšků od babičky (babi díky!!!), slunečnicových semínek, rozinek a sušených banánů. Do třetí třetiny jsem naskládal pytlíky kuskusu, instantní rýže, sojové omáčky a nakonec několik zbylých balíčků od "Outdoor Herbivore".


Další nutnou výbavou je teplé oblečení. V horách bude určitě kosa. Zjišťuji, že jsem někde cestou ztratil teplou mikinu "Finlandia Hiihto" - nejspíš v hotelu v Mojave nebo v kempu v Tehachapi. Naštěstí někdo nechal v hajkr boxu několik triček s dlouhým rukávem. Hned je beru a doufám, že několik vrstev bude stačit, abych ve výšce úplně nezmrznul.

V jednom z balíčků jsem do Kennedy Meadows poslal orienťácké boty s kovovými hřeby na podrážce proti skluzu. Ty se budou hodit jako boty na překonání zmrzlého sněhu a rozvodněných horských říček a potoků. Zkouším, jak kanystr šikovně zabalit do batohu. Nakonec nejlíp funguje umístění nastojato v horní půlce batohu, nad spacákem a taškou s oblečením. Rohy batohu pak vycpávám šálou, ponožkami a dalšími drobnými předměty, a jdu k řece trénovat přechod hluboké vody.


V řece je voda po pás. Orienťácké boty s hřeby docela dobře drží i na kluzkých kamenech na říčním dně. Slyšel jsem, že někde možná bude voda až do výše ramen. Abych vyzkoušel, co to udělá s batohem, dělám ve vodě dřep. Přihlížející hajkři si myslí, že chci jít do vody kadit. Počítám do padesáti, pak vystupuji na břeh a vydávám z batohu navlhlý spacák. Voda se dostala na povrch spacáku, ale nedostala se úplně dovnitř. Řešení bude spacák umístit do nepromokavé igelitky. Jinak byl trénink úspěšný :-)


Zbytek dne prohledávám hajkr boxy a hledání se vyplácí: někdo v boxu nechal konzervu s fazolemi, těstoviny a ovesné vločky. V obchodě kupuji konzervu s rajčaty, a pochutnávám si na vydatné (a přitom levné) večeři. Za potlesku a výskotu všech přítomných do Kennedy Meadows přicházejí další a další poutníci - hajkři. Zítra by se ráno na verandě obchodu měla konat nedělní bohoslužba. Pak spolu s českými kamarády a dalšími natěšenými hajkry vykročíme proti proudu řeky do nitra zasněžené Sierry!


Day 50: The First River - Kern River and Kennedy Meadows!

Cedar tree cowboy camp - Kennedy Meadows
Mile 685 - 702
Total 17 miles


My cell phone and all charger batteries are dead since yesterday, but the stars measure my time reliably on the trail. With stars fading I quickly get up on a chilly morning and start hiking to warm up, seeing a few hikers still in deep sleep along the trail. When the sun shows up I boil hot tea and warm up the remaining oatmeal supply for breakfast. Never before I have seen so many sunrises as on my PCT journey. And I am thankful for every morning, for the sun and its warmth. I am a child of light and every new dawn fills my soul with hope.

A coyote can be seen quietly climbing up the hillslope; and lizards, the beauty queens of the trail, have crawled from behind the rocks, catching the sun's first rays. California is baking in summer heat. Here in 8000 feet the heat is a gentle warmth, and from top of the ridge I see again the lofty snow covered high peaks of Sierra Nevada. Compared to few days ago the peaks look closer; and the amount of snow appears a little bit smaller.
The path leads me into a valley where I meet the hikers Makeshift and Helen Keller. They kindly let me use their solar charger to charge the cell phone. A river is only 5 miles ahead!
Accompanied by the song of cicadas making love, I walk a very easy stretch, probably the easiest section of the PCT so far, until my own lips shout out with song:

Boží láska jak řeka,
Boží radost jak řeka,
Boží pokoj ať plní duši mou!

Peace is flowing like a river,
Flowing out to you and me,
Flowing out into the desert,
Setting all the captives free!


The Kern River, flowing out of the high Sierras into the desert, is before my very eyes. With no hesitation I take off all clothes and jump into the cool river current. It is the first real river seen since starting my PCT walk; only the Deep Creek near mile 300 was comparable; but the Kern River is at least twice as strong. It is full of life, huge dragonflies flying above its swift waters. In places, beavers have built high dams and deep water ponds; and bees are flying everywhere around. I stayed at the river for a short time, warned by the bees not to hang out for too long. Then I followed its course for the next four miles and the "700" mile marker to the tiny little village of Kennedy Meadows.


At a bridge a road leads to Kennedy Meadows General Store. As I approached the store, cheering and clapping of other hikers greeted me. A happy time of reunion with my Czech friends Rocksteady and Lucy, with Snapdragon whom I saw last time 550 miles ago, with HG, and so many hikers known and soon to be known. There is a big party going on, at least 50 PCT hikers hanging out at the store, drinking, eating, singing, and excited to enter the high Sierras. Kennedy Meadows to PCT hikers is like the Base Camp to Mount Everest climbers. All of my 4 resupply packages have arrived, including the most important item: Bear canister! Thanks to my friend Robert for giving me the Amazon gift card before I headed on trail; I used the card to order the "Bear Vault" canister and it arrived on time. In Kennedy Meadows most hikers take a zero day to rest and prepare before the epic crossing of the high Sierras. I'm doing the same thing. More on preparing for the high mountains in tomorrow's blog post!



Den 49: Tvůj čas jen hvězdy měří

Tábořiště v sedle - tábořiště na skalním ostrohu
Míle 662 - 685
Celkem 23 mil

Od včerejška mám mobil i náhradní baterku skoro vybité. V mobilu zbývá 5%, a tak ho mám vypnutý. Čas na pěšině spolehlivě měří hvězdy. Když přímo nad mojí hlavou rozpínáná křídla souhvězdí Labuť, znamená to že do svítání zbývají 2 hodiny. A jakmile hvězdy na obloze  začínají blednout, je zhruba 4:30 - čas vyrazit vstříc novým dálkam!
Kráčím po vrstevnici na západní straně ostrého hřebene. Podél pěšiny pod širákem a ve stanech poutníci ještě tvrdě spí. Na stezce určitě patřím k ranním ptáčatům. Chodidla se mi odvděčují za včerejší operaci a šlapou jako po másle. Vysoko v horském sedle se objevují první sluneční paprsky. Kromě slunce mě zahřívá i horký černý čaj. Kolem prochází první hajkerka. Upozorňuje mě na značku [1/4] v křoví vedle stezky. Je to potvrzené: nacházím se ve čtvrtině úseku Pacifické hřebenovky mezi Mexikem a Kanadou. Státní hranice jsou jenom pomíjivé lidské výtvory. Není důležité, jestli dojdu až ke kanadské hraniční čáře. Cesta je víc než cíl. I když v koutku mozku mě občas hlodá myšlenka, co kdyby ...


Jsem vděčný za každé nové ráno a za každý další krok. Jdu ve stopách spisovatelky Cheryl Strayed, která spolu s batohem Monsterem plným knih po pěšině putovala v roce 1997: před devatenácti lety. Knížku "Divočina" doporučuju přečíst všem.  Pro mě to byl jeden z hlavních důvodů, proč se vydat na tuto pouť. Cheryl Strayed píše nejen o viditelné divočině, ale i o divočině v mezilidských vztazích mezi dětmi a rodiči, sourozenci, a zvířaty.
V dalším údolí se nachází koryto potoka "Spanish Needle Creek". Je to místo, kde Cheryl po více než 100 mílích (160 km) putování potkala prvního hajkra. U potoka před devatenácti lety sama strávila celou noc a den. Dnes je na hřebenovce poutníků o dost víc. Když se ve dne zastavím na pěšině, je skoro jisté že nejpozději do hodiny kolem projde aspoň jeden další hajkr. Blízkost dobrých lidí mi dodává pocit bezpečí. Na rozdíl od Cheryl Strayed čelí dnešní poutníci na PCT jiným výzvám. V roce 1997 byla suchá koryta plná vody. O 19 let později je voda vzácnost, a obrovské plochy lesa v důsledku sucha (a globálního oteplování?) lehly popelem. Na vlastní oči jsme svědky ústupu lesa a rozšiřování pouště. Naše batohy jsou obtěžkané šesti i více litry vzácné vody z pramenů a potoků, které ještě nevyschly.

Bez vody je i první přítok potoka "Spanish Needle Creek". Naposledy zapínám mobil a kontroluji vodní report, podle kterého voda teče v druhém přítoku. V suchém korytě leží bonbóny "lifesavers" plné mravenců. Opatrně vysypávám mravence a doplňuji zásoby cukru.


V druhém korytu potoka kousek proti proudu skutečně voda teče. S díky nabírám životně důležitou tekutinu a občerstven stoupám na další ostrý hřeben s dalekým výhledem do nehostinné Mohavské pouště. Někde za horami na východním obzoru se nachází hluboká proláklina "Údolí Smrti". Uléhám ve stínu borovice, když slyším známý hlas: Dostihla mě Petra. Mám radost, že Petra bude moct pokračovat pouť až do Sierry a Yosemitského národního parku. K obědu vařím kuskus (super rychlé, výživné a levné jídlo na vandr!) a pak sestupuji do dalšího údolí k potoku "Chimney Creek". Po cestě potkávám hajkerky Indy z Kanady a Gumby z Texasu. Indy byla nedávno na návštěvě v Praze a umí česky: "Naval pivo vole". Je radost slyšet bublání vydatně tekoucího potoka. U potoka potkávám další hajkry: Rich, Chipotle a za chvíli přichází i Petra. Vaříme večeři a někteří z nás se rozhodují zakempovat v blízkém tábořišti "Chimney Creek Camp". V tomto kempu před třemi týdny vypukl lesní požár. Pravděpodobně někdo z táborníků neuhasil důkladně táborový oheň; Další den pak začal foukat prudký vítr, oheň se vznítil a zapálil okolní suchý les. Naštěstí pro nás poutníky foukalo od západu a oheň se rozšířil směrem od pěšiny pryč. O týden později se statečným hasičům podařilo dostat požár pod kontrolu. Přesto je pohled na nedávno vyhořelý les pro nás varováním: Rozdělávat oheň je naprosto vyloučeno a plynový vařič používat s nejvyšší opatrností, pouze na holý místech (nejlépe na velkém kameni) více než metr od nejbližší vegetace.

Po včerejším odpočinku mám nohy plné energie, a tak pokračuji až do setmění vzhůru na další hřeben. Začínají být vidět první hvězdy, když si ustýlám pod mohutným stromem s červeně zbarvenou kůrou (listy připomínají jalovec, ale na jalovec má tato pro mě dosud neznámá dřevina příliš vysoký vzrůst). Pod širákem za měsíčního svitu a houkání sovy usínám.



Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.
~ Žalm 145: 8 - 9