Den 155: Tetřevi

Pátek 30. října 2016
Les v balvanovém poli nad jezerem Glacial Lake - tábořiště u cesty v průsmyku Stevens Pass
Míle 2448 - 2462
Celkem 14 mil

Ráno jsem vykoukl ze stanu a všude kolem hustá mlha. Foto výše ukazuje stan. Poslední zářijové ráno jsem si byl skoro jistý, že mám před sebou poslední den na hřebenové pouti.



Vzhůru do vrchu jsem se vydal s tím, že není kam spěchat. Ranní mlha se brzy rozpustila a moje kroky probudily hajkra spícího ve stanu umístěném na ostrém hřebeni. Během krátké pauzy hajkr vylezl ven a za chvilku se přidala i parta angličanů: dobrých kamarádů s přezdívkami češajr ket, pipšou a škorpion, kteří se stali ranními ptáčaty. Přesvědčují mě, abych to ještě nebalil a zkusil dojít až do Kanady. Odpověděl jsem, ze nechám rozhodnout hory, svoje chodidla a svoje boty. Angličani mají na spěch - chtějí stihnout autobus jedoucí z průsmyku Stevens Pass do města Leavenworth s hotely a restauracemi, kde plánují odpočinkový den. Já dneska kilometry rozhodně honit nehodlám, a proto se zastavuji u každého borůvkového keře a doplňuji cukry a vitamíny. Sluníčko pomalu vylézá a zahřívá tváře, dokonce jsem po dlouhé době vytáhnul a nasadil sluneční "zobák".




Stezka se klikatí okolo jezírek a mezi borůvkovými keři.



K obědu jsem uvařil a zužitkoval skoro všechny zbylé potravinové zásoby včetně kuskusu, česneku a rýže. Jako zákusek mám různé druhy borůvek.



Od jezera mě stezka vedla nahoru a dolů, slunnými stráněmi i stinnými lesy. Vnímal jsem každý krok a každý nádech s vědomím, že přítomný okamžik je silnejší než budoucnost a minulost.



S prsty zbarvenými od borůvek se pomalu ubírám tichou krajinou. Kromě borůvek u potoků roste i divoký rybíz, který chuťově asi nejvíc připomíná jostu.



Na jednom z kopců na obzoru jsou vidět sloupy lyžařského vleku: signál blížícího se střetu s výspami civilizace v okolí průsmyku Stevens Pass.



Na stráni si na borůvkách pochutnávají velcí ptáci: Jsou to určitě příbuzní tetřeva, tetřívků a jeřábků.



Z hřebene u horní stanice vleku už se jde jen skopce do lyžařského a bajkerského střediska "Stevens Pass". Je zde půjčovna horských kol, obchod s rukavicemi, hajkr box, a rychlé občerstvení. Do obchodu mi dorazily oba balíčky od Roberta a Mary z Utahu! Jsou plné důležitých potravin: kuskusu, rýže, ovsa, rozinek, ořechů, sušených banánů, mandlí, a nechybí ani extra ponožky. Robert mi nejprve poslal balik přes poštu, ale nebyli jsme si jistí, jestli pošta balík doručí, protože ve středisku Stevens Pass píšou: "balíky pro hajkry přijímáme pouze přes UPS nebo Fedex". Proto mi Robert a Mary poslali ještě druhý balík přes Fedex. Nakonec se okolnosti sešly tak, že lidi ze Stevens Passu včera jeli na poštu do 30 mil vzdáleného města Leavenworth, kde vyzvedli i poštovní zásilku pro mě. Výsledek: dva balíčky, ze kterých věnuji zhruba třetinu obsahu do hajkr boxu a zbytek by mi mohl vystačit možná až do Kanady :-).



Je šest večer a zatímco měřím zásoby jídla, středisko se zavírá. V hajkr boxu nacházím důležitý úlovek: použité, ze stran trochu děravé, ale stále ještě celkem použitelné boty značky "Cascadia" o velikosti přesně číslo 11. Ani předpověď na příští dny nehlásí žádný vydatný déšť nebo sněhovou vánici. Pouze nad 6000 stop "místy sněhové přeháňky", níže pak přeháňky dešťové. Činím rozhodnutí: Pokračovat dál na sever!

Nejprve je ale třeba někde se utábořit. Za silnicí trasa PCT sleduje opuštěnou širokou lesní cestu. Po zhruba půl míle chůze se ztěžklým batohem jsem uviděl plochý plácek, kam se akorát vešel stan. Zalezl jsem do stanu a ještě dlouho do noci kontroloval na mapách možnosti ústupu v případě nečekaného nástupu zimy. Zítra ráno se ještě vrátím do Stevens Passu a věnuji pár dalších věcí do hajkr boxu, abych se zbavil pár kil extra váhy. Pak me čeká divoký 107 mil dlouhý úsek divočinou kolem zaledněné sopky "Ledovcový štít" ("Glacier Peak"). Mám radost, že ještě několik dní mám možnost pokračovat v hřebenové pouti!

Day 146: Resupply Station and Rest Day at White Pass

Campsite under northern end of the Knife Edge ridge in Goat Rocks Wilderness - Village Inn Motel at White Pass
Mile 2277 - 2292
Total 15 miles

The night near the upper tree line just below the Knife Edge was cold, but it was dry. The large and scary looking storm cloud stopped its movement or it was redirected by the knife edge in another direction. In meadows and on exposed location it must have been below freezing, but the ground under the little group of trees where I camped stayed protected from frost. When I look out of my tent, the eastern sky is turning bright. Mount Rainier, the king watching over the PCT in Washington, is visible for a moment without clouds and with a fresh white snowy cap covering his entire summit.


The trail descends downhill into forest, crossing several meadows and streams. The soil is crunching under my shoes on the meadows and smoke is steaming from moist ground, lakes and tree branches as, the sun rises higher.


The well maintained path climbs up on a ridge, where Mountt Rainier can be seen again. Now the mighty volcano is covered by thick clouds. But near the trail it is sunny, a and I use the rare occasion to spread out and dry up my tent, sleeping bag and other wet items. I also cook a big lunch using up the rest of my rice supplies.



Soon after my lunch break I reach today's high point with views of the light blue colored Shoe lake. From there it is seven more miles mostly downhill to White Pass.



Passing a ski lift and little lakes, the trail enters old forest. I meet two hikers going south and a group of elk hunters with bows and arrows. The ground is covered with a half inch layer of hail. The thunderstorm from yesterday night was intense. I have been really lucky that it didn't reach my campspot last night.




Then I meet more hikers with tiny backpacks - a sure sign that civilization is near. Finally I hear the sound of cars ass thee trail emerges at a parking lot with information panels about wilderness ethics and poisonous mushrooms. From there it is just half mile on the road to the Cracker Barrel store where a package forwarded from Cascade Locks is waiting for me.



The store is still open and the package from my good friends Robert and Mary has arrived! It contains walnuts, almonds, raisins, black tea, flavored couscous, trail bars and all kinds of other goodies. The store also sells fresh fruit and fries. When I try to buy them my card is declined. But luckily I have the new phone and I can call the bank. Apparently they thought buying my tickets for Italy flight was a suspicious transaction and blocked my debit card. With the card working again, I order the fries and chat with other hikers and with two bikers, Dave and Kathy from Seattle who are on an eight week bike tour of Oregon and Washington. Time passes fast and it is almost 5:30. In an hour it will start getting dark. Some hikers are staying at the motel next door. I tell the bikers I need go get going and find a spot to camp before night kicks in. Or should I also stay in the motel? Then the bikers tell me: It is cold and wet outside and you should stay under a roof. We also are staying in the motel. We'll pay a motel room for you. I try to refuse but they insist and say I'll do thee same thing when the next opportunity arises. Thankful for the totally unexpected gift, I finally accept, and check in as comfortable motel room equipped with a little kitchen and a big tea pot.



I stay up late into the night, enjoying a hoit shower, drinking many cups of hot tea, measuring my supplies, and catching up on my blog writing. It is long after midnight when I finally snug in the warm and dry bed.