Den 47: Na obzoru Sierra Nevada!

Žulové balvany - kemp v sedle "Walker Pass"
Míle 626 - 651
Celkem 25 mil

Ve skalní dutině mě několikrát za noc probudilo kvílení větru. Vstávám za tmy - hodinky v mobilu ukazují 4:30. Na obzoru svítá a za prudkých poryvů větru vyrážím na cestu. Po několika mílích přicházím k osamocené borovici a v závětří vařím ovesné vločky a horký čaj. Následuje sestup do horského průsmyku. Na cestě průsmykem stojí džíp. Majitelem džípu je bývalý hajkr "Devilfish", který pro příchozí přivezl kanystry s vodou (pouze pro případ nouze!) a jídlo. Do kasičky věnuji $2 a beru si 3 tortily.

Cedule u stezky ukazuje "wilderness". Vstupujeme do divočiny. Pěšina stoupá serpentinami vzhůru. Se stoupající výškou ve svahu začínají růst borovice a juky. Beru si pár plodů na večeři a obdivuji skalisko s tváří indiánského náčelníka.

Na vrcholu ve výšce 7000 stop (2100 m) se otevírá pohled do dálky. Na obzoru vidím zasněžené vrcholky Sněhových Hor: pohoří Sierra Nevada! Tam vysoko mezi zasněžené velikány směřují moje kroky.
Nahoře na hřebeni opět roste les. Na rozdíl od včerejška je to řídký porost borovic. Mezi borovicemi kvetou kaktusy - stále ještě se nacházíme na okraji pouště.

Náhorní plošinou, částečně lesem, částečně zarustajícím spaleništěm, kráčím na sever. Pohoří San Gabriel (150 mil zpátky) i Sierra Nevada (100 mil přede mnou) jsou jako na dlani. Poté sestupuji do sedla a průsmyku "Walker pass".

Úsek 42 mil (69 km) bez vodního zdroje jsem úspěšně překonal. Na tuto vzdálenost jsem nesl celkem 8 a půl litru. 8 litrů jsem vypil po cestě a zhruba půl litru mi zbylo. V kempu se zdravím s dalšími hajkry a vyčerpaný usínám.

Upozornění pro čtenáře: Dochází mi "šťáva" v mobilu, a tak příští aktualizace bude zhruba za 5 dní v Kennedy Meadows.

Notice for readers: the "juice" in my cell phone is running out,so don't expect the next blog update until around 6/20 (5 days from now).

Day 46: Heavy Load of Water

Forest cowboy camp - granite boulder pile cave
Mile 604 - 626
Total 22 miles

After a very good sleep in the forest under pine and fir trees, I got up around 5 in the morning and quickly took off to warm up. About an hour later the sun showed up and I found a cozy spot between granite boulders for a sunrise breakfast. In Tehachapi I put together a very delicious and nutritious breakfast mix with oats, raisins, banana chips, almonds, sunflower seeds and little bit of sugar. It tastes best when I bring 1.5 cups of water to boil and add 3 cups of the mix, and let stand for 5 mins. But it's also OK just with cold water. About half of the oats and raisins I got free of charge from hiker boxes :-) And on a cold morning I also cooked lots of black tea (also a hiker box find).

Still in beautiful forest, I passed a trail register. Here is how a typical trail register looks like. Most hikers sign in with their trail name that they received from the other hikers. I also sign with "Snowman"; I got that name because I talked too much about snow in the Sierras and maybe also because of my research; and add Praha, Czechia.

Shortly after the register, an arrow points towards a water source of strategic importance: the Landers Meadow camp spring. It is crucial to fill up lots of water here because the next water is at Walker Pass, a long 42 miles away. Much of the stretch between here and Walker Pass goes through a dry exposed desert with very little shade. I fill up all of my water bottles: total 8.5 liters and drink one liter to fill up my throat. My water mileage in the next section should be around 4.5 miles per liter. That is close to my average water consumption on the PCT; it also means taking a break in shade in the hottest part of the day between 11 am and 4 pm. The good news is it's much cooler than few days ago, there is wind blowing, and in the afternoon there might be some clouds. I discuss the water carry tactics with other hikers, wish them happy trails, put on my heavy backpack, and start the long haul.

The first mile after the spring still goes through forest. Then things start to change, as we pass a burned area and start descending into the east-facing, dry desert slopes of the Sierra foothills. Higher peaks can be seen on the northern horizon. Could the white patch behind one of the peaks be snow? Or is it just a cloud? The Sierra Nevada - the snowy mountains - are getting closer.

There are still isolated groups of trees and boulders as the trail descends down into Kelso valley. I take a long break in the shade of a lone pine tree. Further down are only small shrubs and bare exposed desert hills.

Shade can be found only under one plant: the tree form of the yucca, also known as "Joshua tree". Isolated groups of Yoshua trees grow in the otherwise almost bare and dry desert. I take advantage of a cloud covering the sun, walk about two miles to take another long break in the yoshua tree's shade and cook a delicious early dinner: couscous with yucca fruits.

As the sun gets lower, the desert becomes alive. Lots of rabbits cross my pathway and a lizard is displaying her beautiful colors on one of the gates.

The north facing slopes of the higher mountains are remote islands of sparse forest surrounded by the sea of desert on all sides. Passing through the pines, a marker shows "1000 km". If this is correct, 1000 km equals 622 miles. That is the distance already walked from Mexico, plus some extra miles due to the fire detours. I am approximately in one quarter of the path to Canada!

In a saddle and a crossing of a dirt road, a view opens up far east into the vast expanse of the Mojave desert. The wind has picked up on strength and speed. An endangered species of turtle also lives in this area.

The sun has hidden behind one of the windswept ridges as I start searching for a protected spot to sleep. Under the Joshua trees are piles of cow poop and not much protection from wind. It is already dark when I finally find a huge pile of granite rocks. In between the rock boulders there is a cozy hidden bivy site - covered by one of the boulders, it is almost like a cave. Sheltered by the rocks I fall fast asleep in the sound of wind howling through crevasses between the giant boulders.

My water situation is satisfactory: 25 miles to go and 5.5 liters left. If I get up early before dawn tomorrow, it can be done.

Den 43: Juka

Průsmyk Tehachapi Pass - tábořiště pod jukou
Bus z Tehachapi na dálniční exit "Cameron Canyon rd" + míle 166 - 170 na PCT
Celkem 4 míle

Po třech dnech odpočinku, jídla a smyslných rozkoší v Tehachapi je na čase vyrazit zpátky na pěšinu. Nejprve ale v tábořišti důkladně probírám "hajkr box". Beru si několik pytlíků ovesných vloček, instantní rýži, rozinky, olivový olej a kuskus. Kromě toho balím do batohu zbytek špaget že včerejška, 2 avokáda, pár zbylých krajíců chleba, a Giggles mi věnuje pytlík veganské "dayia" pomazánky. S bohatými zásobami potravin a vody vyrážím naposledy do pekárny na kafe. Na tabuli přibyly kresby kytek a motýlů a podpisy hostů. Přidávám svůj podpis a nemůže chybět ani česká vlajka.
Z Tehachapi do Mojave jezdí zhruba každé 2 hodiny autobus č. 100. Lístek stojí 1$ a na vyžádání autobus zastaví na dálničním exitu "Cameron Canyon road", v místech, kde Pacifická hřebenovka překračuje dálnici č. 58.

Z autobusu jsem vystoupil přesně v místě, kde jsem před čtyřmi dny opustil stezku. Po mostě přecházím dálnici a zahajuji další etapu. Na tomto opuštěném místě před devatenácti lety zahájila svoji pouť Cheryl Strayed. Její knížka "Divočina" je jedním z důvodů, proč jsem se také vydal na cestu. Určitě doporučuji přečíst všem zájemcům o PCT. Myslím, že spolu s Cheryl mám mnoho společného. Jsem vděčný za každý krůček v jejích stopách.

Mám na jazyku noty a kráčím vstříc dálkám a novým obzorům. Do zápisníku u stezky se včera zapsali Rocksteady (Rosťa) a Lucka. Doufám, že je časem zase doženu. Ale není kam spěchat. U dálnice probíhají stavební práce a stezka se na čas ztrácí. Po dvou mílích ji opět nalézám: Jako stará přítelkyně PCT zvolna a rozvážně stoupá po vrstevnicích kopců. Pod jalovce si dávám pauzu na oběd a pochutnávám si na včerejších  špagetách. Pak doplňuju za poslední 3 dny blog. Ve městech v civilizaci jsem většinu času s lidmi, kecám, jím nebo spím. Mnohem lépe se mi píše v ústraní v divočině.

Po doplnění zápisků z města stoupám zvolna vzhůru. Otevírá se pohled na větrníky, dálnici, železniční trať a rozlehlé planiny Mohavské pouště. Na jižním obzoru je vidět hřeben hor San Gabriel, kde jsem se tetelil v mracích a v mrazu před dvěma (nebo třemi?) týdny. Nyní se nacházím v jižním předhůří mohutné Sierry. Podél stezky rostou skupiny pozoruhodných bylin a dřevin: juky. Juka je jednoděložná rostlina z čeledi chřestovitých. Rozvětvená, zdřevnatělá forma juky dosahuje výšky až deseti metrů a běžně se dožívá stovky let. Je známá též pod názvem "Jozuův strom" ("Joshua tree"). Plody jsou tvrdé, s tmavě zelenou slupkou zhruba o velikosti panenského jablka. Zkoušel jsem je ochutnávat, chutnaly tak trochu jako kaštany nebo žaludy s hořkou, trpkou, dřevnatou příchutí. Indiáni prý ale plody juky běžně jedli.
Zesiluje vítr. Skupina juk u stezky poskytuje závětří a skvělé místo na bivak. Mám dvě možnosti: stoupat na hřeben v noční vichřici, nebo se utábořit pod jukou. Volím druhou možnost a ve stínu exotických juk zalézám do spacáku. Dole v dálce svítí města a v průsmyku duní nákladní vlaky, já jsem zpátky na stezce a v bezpečí.

Day 39: Wind Energy

Windy ridge in Tehachapi Mountains - highway 58 at Tehachapi Pass + hitch to Mojave Motel 6
Mile 548 - 566
Total 18 miles

Except for some sand and dust blowing around, the sleep on the windy ridge was comfortable. It was windy but very warm even in the night. With first little light I got up to start hiking. Soon the sky changed its colors as the sun appeared.

Far north more and more ridges and mountain peaks could be seen - some of them must be the southern foothills of the Sierra Nevada. And as I descended lower, the sound of windmills could be heard.

The trail gradually descended on a contour of a west facing slope; the above steep slope giving welcome shade long after sunrise. Than it came closer to the gigantic wind turbines.

Under the slope we can see the valley of the currently dry Oak Creek with dark green live oaks on its banks. On the opposite slope, more windmills of different sizes. The wind remained strong and powerful during whole day, giving me energy to keep on hiking in the 100 ℉ (37 ℃) heat.

Under the oaks I met my Czech friends sleeping and relaxing. They bravely hiked the whole mountainous windy section at night and are getting a ride to Tehachapi for a rest day. I sent some packages with maps and new shoes to another town Mojave and I really need good sleep in a real bed; therefore I continued hiking for 8 more miles towards highway 58. The next section on a low grassy ridge is like a walk through the modern history of wind energy development. Various models and sizes of wind turbines rise above the trail.

The flag trees indicate that the strong wind like today is no exception here; cooler airmass from the ocean being transported through the mountain pass towards the hot desert.

Cows graze between the windmills and isolated juniper bushes give a little shade. Partly because of the cows, the area has very little vegetation and the slopes are heavily eroded.

The trail begins a descent in many switchbacks down to the railroad and highway 58 in Tehachapi pass. I called the bus phone number to make sure the bus to Mojave stops for me at the highway exit. It should be there by 2:53 pm.

A road bridge over a dry stream provides welcome shade in the early afternoon heat. Around 2:40 I walked over to the highway exit to wait for the bus. No bus stop sign or shade anywhere, just scorching sun and fast driving cars and trucks. At 3:20 the bus still hasn't come. I called the Kern Transit number again and they said 2:53 was bus departure time from Bakersfield. So I misunderstood about the bus time and it should be at the exit after 3:48. Another half hour to wait in the heat. By 4:10 pm the bus is still nowhere. Did they forget about me? Then a car with some hikers stopped and pulled over asking if I need a ride. And even though the driver headed to Tehachapi, he said he would take me to Mojave. I gladly accepted. The driver's name was Crazy Squirrel, he also started hiking this spring but he was forced to stop due to a leg injury. Now he's in the desert area helping out PCT hikers. Very kind person!

Crazy Squirrel dropped me off in Mojave (11 miles off-trail) at the Motel 6. But it turned out that there are two Motel sixes in Mojave and that I reserved a room in the other Motel 6. Fortunately I called in and they cancelled my reservation, and so I can stay at the same place as few other hikers. I was happy to take a shower, shake off the sand and dust from everything, wash all the clothes and have big fries, chips and salsa at the fast food across the street. The swimming pool was closed - hope they open tomorrow morning. In the windy evening I talked to the other hikers, watched clouds rapidly changing colors, and got busy studying maps of the high Sierras that came in my package and snow reports on Facebook from hikers ahead. It's going to be a big adventure up there.

Finally I got to sleep in a real bed and tomorrow I'm not getting out until noon. All my muscles are stiff and they are asking for a zero day with zero miles of hiking tomorrow.