Den 121: Čertovy vrchy

Lesní tábořiště mezi padlými kmeny - spáleniště pod vrcholem "Osamělý Vlk" ("Lone Wolf")
Míle 1789 - 1806 na PCT + 3 míle bloudění na odbočce k močálu Sevenmile
Celkem 20 mil

Ráno za svítání vařím na zahřátí horký čaj. Nacházím se uprostřed divočiny "Sky Lakes" ("Nebeská jezera"). Nejbližší osada nebo silnice je nejméně 25 km daleko. Mírně zvlněnou lesní krajinu prostupují lávové proudy a osamocené sopečné kupy. O přítomnosti sopečných kup v blízkém okolí vím pouze z mapy, výhledy zakrývá hustý vzrostlý les. Pěšina místy připomíná překážkovou dráhu s desítkami popadaných stromů. Nedávno tu musela řádit pořádná vichřice. Po pár kilometrech přelézání, oblézání a podlézání padlých kmenů stezka vystupuje na jeden z lávových proudů s výhledem do kraje.




Pod suťovými poli a kamennými moři svítí jako modré oči jezera ledovcového původu. Na jihu vykukuje ledovci pokrytá Shasta, na severu špičaté štíty Union Peak a Mount Thielsen. Uprostřed lesů trůní sopečný kužel Mount McLoughlin, kde jsem před dvěma dny tábořil. Na krátkém úseku hřebene jsou kmeny černé a půda holá následkem loňského požáru.




Vrcholky na hřebeni mají názvy jako "Lucifer" a "Devil's Peak" ("Čertův vrch"). Pod čertími skalisky vyrůstají exotické byliny.



Na severní straně čertova hřebene vytékají vydatné prameny. Jedná se o veledůležitý vodní zdroj: příští studánka je v 23 mil vzdáleném národním parku Kráterové jezero.




V okolí pramene rostou vynikající "kanadské" borůvky.



Neodolávám a několikrát zastavuji a zobu borůvky na doplnění chybějících vitamínů. Mezitím míjím míli č. 1800 a dva rozcestníky.



Na jednom z rozcestníků kontroluji mapu. PCT vede na sever dokonce a za kopcem by mohla být rovinka s místy vhodnými k táboření. Vydávám se rovnou za nosem po pěšině. Místo stoupání pěšina mírně klesá. Že bych se zmýlil ve čtení vrstevnic? A podle slunce se zdá, že jdu stále na východ. Až zhruba po třičtvrtě hodině mě napadá znovu vytáhnout mapu. Podle mapy se zdá, že nejsem na PCT, ale na boční stezce do močálů "Sevenmile". Nejsem si tím úplně jistý, ale činím rozhodnutí vrátit se k rozcestníku. Zpátky u rozcestníku se potvrzuje, že jsem se před hodinou a půl vydal k východu. Myslím, že čerti se pokouší zmátli můj orientační smysl.
Zpátky na PCT vařím večeři. Mapa souhlasí, stezka mírně stoupá, a překonává široké sedlo mezi dvěma sopečnými kupami. Pak vstupuje do vyhořelého lesa.



Uprostřed spáleniště se nachází vrchol "Lone Wolf", který svým vzhledem skutečně připomíná osamělého ježatého vlka. Mezi ohořelými pahýly mimo stezku objevuji písčitý plácek a usínám pod širákem pod nebem plným hvězd. Cílem zítřejší trasy je Kráterové jezero!

Day 120: First Blueberries

Cowboy camp on summit of Mount McLoughlin - forest near Imagination Peak
4 miles from Mount McLoughlin back to PCT + PCT mile 1775 - 1789
Total 18 miles

For the first time in my life I have woken up on top of a volcano this high: the 9495 ft high summit of Mount McLoughlin. The night was cold and windy, but the one-person bivy site provided a comfortable sleeping spot. In the night I woke up several times and gazed at the stars. In the second half of the night, perhaps a couple of hours before sunrise, Orion showed up in the southern sky - a sure sign that the summer is slowly coming to an end.

The eastern half of the sky is turning from dark blue to white with shades of red on the horizon as the time of sunrise approaches.



Immediately after sunrise the volcanic cone is again throwing a triangular shadow, this time on its west side.


Staying inside my sleeping bag, I make a "breakfast in bed": oats and hot tea. Shortly after eating breakfast an emergency arises: I need to use the restroom. I am well prepared for the emergency case and poop inside a double ziploc bag. I close the ziploc bag, put it in the back pocket of my backpack, and I'm going to carry it down into the forest. There I'll dig a proper cathole, put the poop inside the cathole, and carry the empty dirty bag to the next town. Apologies for a graphic image :-) No, I didn't forget the shit bag up there. I successfully carried it all the way down.

It is around 10 AM when I hear first human voices. Three boy scouts have just reached the summit. They are soon followed by more scouts. It is time for me to start going down. I would have stayed for longer, but my water supply is limited and the distance to the next water source is 13 miles. I navigate my way down the mountain, saying hi to more scouts on the way. The size of the group is 50 scouts and many of them are Mormons. They are surprised when they see my BYU hat :-)


Finally I am back in the forest where I can dig a proper cathole for my poop and then continue walking north on the PCT. On the north side of a low forested saddle the shrubs under the trees suddenly change. The bushes have dark purple, blue and black colored berries: blueberries!



It is time to stop and enjoy the gifts of nature. Then I arrive at Christy's Spring with abundant water. The six liters of water that I filled up yesterday morning were calculated well; my water bottles are almost empty. I fill up water for the next 14 miles and slowly continue walking, stopping many times on the way to taste the delicious blueberries. The blueberries look a bit different than the ones I know from Central Europe or Scandinavia. The shrubs and the leaves are much bigger. In Czech I think we call them "Kanadské borůvky" ("Canadian blueberries"). Another signal that Canada is not too far away! The further north, the better the food along the trail gets.



As the sun starts hiding behind the trees, the PCT starts to resemble an obstacle course. Every few steps there is a fallen tree to climb over, crawl under or walk around. It is time to start looking for a safe and hidden camping spot. After a few tries, I find a bare and flat spot about 100 feet off-trail where I build my tent, crawl inside, and fall in deep sleep.

Den 119: Sopka

Kemp u přehrady Fish Lake - vrchol sopky Mount McLoughlin
2 míle zpět na PCT + PCT míle 1771 - 1775 + 4 míle odbočka na vrchol
Celkem 10 mil

Probouzím se v útulném tábořišti na břehu nádrže "Rybí jezero" ("Fish Lake"). Tentokrát se mi vůbec nechce ven z vyhřátého spacáku. Nakonec přece jenom vylézám a vařím na zahřátí černý čaj. Mám signál, a tak odesílám příspěvky do blogu a odepisuji pár ímejlů. Hodiny v mobilu ukazují devět ráno. To je čas, kdy otevírá místní kavárna. Není kam spěchat; V kavárně jsem byl včera na večeři a obsluha byla velmi milá, a tak rád zajdu i na pozdní snídani. Dávám si hrnek černého kafe a topinky s výbornou domácí marmeládou.



Do kavárny přicházejí další turisté, kteří právě ukončili několikadenní pěší tůru. Vyptávám se, kde všude byli, a přijde řeč i na sopku Mount McLoughlin, která se tyčí přímo nad námi. Z vysokých sopek Kaskádového pohoří je Mount McLoughlin jeden z nejpřístupnějších pro běžné turisty. Vrchol se nachází pouhé 4 míle od PCT s převýšením 3500 stop (1000 m). Můj plán pro dnešní den je jasný: Zkusím vylézt na vrchol sopky.

Vracím se na stezku PCT a z potoka nabírám šest litrů vody. Na posilu zobu bobule muchovníku, vstupuji do divočiny "Sky Lakes Wilderness" a za chvíli se ocitám na rozcestí s odbočkou k vrcholu Mount McLoughlin. Cestou potkávám jednoho z dobrovolníků, který pracuje na údržbě PCT. Ten potvrzuje, že až na vrchol sopky vede stezka a na vrcholu je nouzový bivak, chráněný před větrem.




První míle odbočky vede skoro po rovině vzrostlým lesem.



Začínám trochu pochybovat, jsem-li na správné stezce. V tom okamžiku začíná prudké stoupání vzhůru suťovými poli a lávovými proudy s výhledem na jezera a přehrady obklopené zeleným mořem lesů.



Se stoupající výškou se mění druhové složení lesa. Vzrostlé smrky a douglasky nahrazuje pokroucená kleč. Slunce se schovalo za horu a ve větvích kosodřeviny se ozývá hlasité skřehotání sojek. O čem asi spolu diskutují?



Na horní hranici lesa se pěšina ztrácí. Nejjistější cesta na vrchol je držet se ostrého hřebene. Obtěžkán pěti litry vody na zádech často lezu po čtyřech. V severních svazích hory svítí zbytky bílého sněhu.




Špičatý sopečný kužel vrhá stín na okolní krajinu. Přelézám několik skalních výběžků a před sebou vidím hlavní vrchol sopky.



Krátce před západem slunce jsem nahoře na 2895 m (9495 stop) vysokém vrcholu sypaného struskového kužele. Na vrcholu není žádný kráter nebo viditelný sopečný jícen; geologové odhadují, že k poslednímu výbuchu došlo před třiceti tisícovkami let. Mezi kameny se však ukrývají hluboké dutiny. Zapisuji se do vrcholové knihy a pozoruji západ slunce.



Jsem na vrcholu sopky jediný člověk, ale nejsem sám. Ze skalních dutin vylézají brouci a z poza kamene na mě vykukuje lasička. Kousek od vrcholu se nachází bivak, chráněný před větrem kamennou zídkou.



Navlékám na sebe všechny vrstvy, zalézám do spacáku a na zahřátí vařím kuskus a bylinkový čaj. Na obloze vycházejí první hvězdy. Přímo nad hlavou s roztaženými křídly svítí souhvězdí Labuť, kousek vedle Labutě rozpoznávám Orla a Delfína. V dálce hluboko pode mnou svítí světla dvou měst: na východě Klamath Falls a na západě Medford. Na severu pod velkým vozem, v místech kam směřuje trasa PCT, je černočerná tma.

Pár dalších záběrů z vrcholu sopky:





Píseň na dnešní noc:

HALELUJA.
Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách!
Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy.
Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.
Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy,
chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno,
on tomu dal povstal navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine.
Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně,
oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo,
horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,
zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo,
králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země,
jinoši i panny, starci i mladí.
Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem.
(žalm 148, 1 - 13)