Friday, October 28, 2016

Day 156: Rainbows

Saturday, 1st October 2016
Camp on side of trail near Stevens Pass - campsite in frosty valley near Wenatchee Pass
Mile 2462 - 2484
Total 22 miles



I woke up on a gray morning and looked outside, glad that the expected rain had not started yet. The location of my tent was not the best one: very close to the trail and only a half mile away from the main road at Stevens Pass. I stayed at this location on purpose because the heavy weight of my backpack was too heavy to continue hiking. The best solution to the heavy weight is simple: go back to Stevens Pass for breakfast and donate more food and equipment to the hiker box. The short walk back gave me more opportunity to test the new Cascadia shoes from the hiker box. The shoes appeared to fit very well and they should last at least for the next 111 miles, and if everything goes well, all the way to Canada (190 miles). With my backpack lighter, I headed out of Stevens Pass at around nine AM. It is 107 miles to the High Bridge in Stehekin River valley. My splan is to walk this distance in five days, get good rest in a log cabin at Stehekin Valley ranch on Wednesday evening, and have four more days to reach Canada if the weather remains mild and dry. If it turns very wet and wintery, then the little village of Stehekin, on the shore of the long and deelake Chelan, would be a good place to end my journey.



My footsteps felt light and very soon the first lake could be seen from the trail: Lake Walhalla. It was Saturday and a few hikers passed me, most of them going out for an afternoon trip, some going out for whole weekend. Two friendly hikers ask me if i'm headed to Canada. I answered: "in that direction". They are a father and daughter, and they have walked many parts of the PCT including the whole wild section between here and Canada. They give me a precious gift: two slices of bread with jam! and wish me a safe journey.



Soon after we parted first raindrops started on my head. The rain could only be felt in places where trees were sparse. In most places the rain was intercepted by thick tree canopy. The trail started climbing uphill towards a hill named "Grizzly mountain". As I reached close to it's summit, there was a short pause in the rain and a colorful rainbow appeared.




More views from the ridge:



After a heavy but short rain shower, I saw a flat spot protected from wind. There I cooked a late lunch: the Spanish rice and noodles, received as a surprise from my friends from Utah in the package that i picked up at Stevens Pass yesterday. The rice and noodles were very delicious and I finished them just in time before the next rain shower started.



After the rain shower a little bit of blue sky could be seen. Lots of huckleberries we're growing along the narrow path. The huckleberry leaves after rain are a guarantee that hiker shoes will get very wet very soon; but the berries were sweet and delicious as always during my PCT journey. The best way of coping with wet shoes seems to be walking faster to warm up. Also the "Nature Valley" trail bars were providing me with extra energy.




The path traversed a slope with piles of huge rocks that had been transported by glaciers. From the slope another rainbow could be seen.

After the rock pile, the trail lead me uphill and than again downhill to a meadow close to a stream. There I saw three tents of my hiker friends. It was already getting dark and so I found a bare ground spot and quickly built a tent and crawled inside. When I later looked outside, stars were brightly shining.

Monday, October 24, 2016

Den 155: Tetřevi

Pátek 30. října 2016
Les v balvanovém poli nad jezerem Glacial Lake - tábořiště u cesty v průsmyku Stevens Pass
Míle 2448 - 2462
Celkem 14 mil

Ráno jsem vykoukl ze stanu a všude kolem hustá mlha. Foto výše ukazuje stan. Poslední zářijové ráno jsem si byl skoro jistý, že mám před sebou poslední den na hřebenové pouti.



Vzhůru do vrchu jsem se vydal s tím, že není kam spěchat. Ranní mlha se brzy rozpustila a moje kroky probudily hajkra spícího ve stanu umístěném na ostrém hřebeni. Během krátké pauzy hajkr vylezl ven a za chvilku se přidala i parta angličanů: dobrých kamarádů s přezdívkami češajr ket, pipšou a škorpion, kteří se stali ranními ptáčaty. Přesvědčují mě, abych to ještě nebalil a zkusil dojít až do Kanady. Odpověděl jsem, ze nechám rozhodnout hory, svoje chodidla a svoje boty. Angličani mají na spěch - chtějí stihnout autobus jedoucí z průsmyku Stevens Pass do města Leavenworth s hotely a restauracemi, kde plánují odpočinkový den. Já dneska kilometry rozhodně honit nehodlám, a proto se zastavuji u každého borůvkového keře a doplňuji cukry a vitamíny. Sluníčko pomalu vylézá a zahřívá tváře, dokonce jsem po dlouhé době vytáhnul a nasadil sluneční "zobák".




Stezka se klikatí okolo jezírek a mezi borůvkovými keři.



K obědu jsem uvařil a zužitkoval skoro všechny zbylé potravinové zásoby včetně kuskusu, česneku a rýže. Jako zákusek mám různé druhy borůvek.



Od jezera mě stezka vedla nahoru a dolů, slunnými stráněmi i stinnými lesy. Vnímal jsem každý krok a každý nádech s vědomím, že přítomný okamžik je silnejší než budoucnost a minulost.



S prsty zbarvenými od borůvek se pomalu ubírám tichou krajinou. Kromě borůvek u potoků roste i divoký rybíz, který chuťově asi nejvíc připomíná jostu.



Na jednom z kopců na obzoru jsou vidět sloupy lyžařského vleku: signál blížícího se střetu s výspami civilizace v okolí průsmyku Stevens Pass.



Na stráni si na borůvkách pochutnávají velcí ptáci: Jsou to určitě příbuzní tetřeva, tetřívků a jeřábků.



Z hřebene u horní stanice vleku už se jde jen skopce do lyžařského a bajkerského střediska "Stevens Pass". Je zde půjčovna horských kol, obchod s rukavicemi, hajkr box, a rychlé občerstvení. Do obchodu mi dorazily oba balíčky od Roberta a Mary z Utahu! Jsou plné důležitých potravin: kuskusu, rýže, ovsa, rozinek, ořechů, sušených banánů, mandlí, a nechybí ani extra ponožky. Robert mi nejprve poslal balik přes poštu, ale nebyli jsme si jistí, jestli pošta balík doručí, protože ve středisku Stevens Pass píšou: "balíky pro hajkry přijímáme pouze přes UPS nebo Fedex". Proto mi Robert a Mary poslali ještě druhý balík přes Fedex. Nakonec se okolnosti sešly tak, že lidi ze Stevens Passu včera jeli na poštu do 30 mil vzdáleného města Leavenworth, kde vyzvedli i poštovní zásilku pro mě. Výsledek: dva balíčky, ze kterých věnuji zhruba třetinu obsahu do hajkr boxu a zbytek by mi mohl vystačit možná až do Kanady :-).



Je šest večer a zatímco měřím zásoby jídla, středisko se zavírá. V hajkr boxu nacházím důležitý úlovek: použité, ze stran trochu děravé, ale stále ještě celkem použitelné boty značky "Cascadia" o velikosti přesně číslo 11. Ani předpověď na příští dny nehlásí žádný vydatný déšť nebo sněhovou vánici. Pouze nad 6000 stop "místy sněhové přeháňky", níže pak přeháňky dešťové. Činím rozhodnutí: Pokračovat dál na sever!

Nejprve je ale třeba někde se utábořit. Za silnicí trasa PCT sleduje opuštěnou širokou lesní cestu. Po zhruba půl míle chůze se ztěžklým batohem jsem uviděl plochý plácek, kam se akorát vešel stan. Zalezl jsem do stanu a ještě dlouho do noci kontroloval na mapách možnosti ústupu v případě nečekaného nástupu zimy. Zítra ráno se ještě vrátím do Stevens Passu a věnuji pár dalších věcí do hajkr boxu, abych se zbavil pár kil extra váhy. Pak me čeká divoký 107 mil dlouhý úsek divočinou kolem zaledněné sopky "Ledovcový štít" ("Glacier Peak"). Mám radost, že ještě několik dní mám možnost pokračovat v hřebenové pouti!