Day 148: Mount Rainier National Park in Fog and Drizzle

Campsite on ridge at boundary of Mount Rainier NP - campsite in forest near Arch Rock
Mile 2312 - 2339
Total 27 miles



Yesterday the PCT took me to the boundary of Mount Rainier National Park. It is the sixth out of seven national parks on the trail's route through the USA. Although the night outside was cold, foggy and wet, I stayed warm and dry inside my little tent thanks to the big tarp from Ellie that I folded on the tent floor.

The surrounding landscape as far as the eye can see has reminded me of the cover of J. R. R. Tolkien's book "The Hobit". It was the first book I read in class in English language long time ago in Belfast. I don't remember much of the story any more, but I do remember the steep slopes, roaring rivers and narrow passages between rock towers hidden in thick fog. Now I know such landscape exists in reality.

Light rain starts picking up and little raindrops are decorating huckleberry leaves as the path winds up and down past deep lakes and across streams. Somewhere in cloud hides Mount Rainier, the highest volcano of the Cascades. I spot a big elk bull walking through the forest.




My pace is faster in the light rain and before noon I have already walked to Chinook Pass where the PCT crosses a paved road over a bridge. Near the crossing there is a parking lot and rest area with picnic tables and toilets. Behind one of the toilet houses I start preparing an early lunch. In the morning as I was starting to make breakfast, the lighter stopped working. I remember that a few weeks ago I found a spare lighter on trail, but probably I put it to a hiker box in the next town... Now I know that lighters don't last for ever and it's a good idea to have a spare one :-) Some cars have parked at the viewpoint and I ask the people if they have a lighter I could borrow. The second driver has one and lights my gas stove. When she sees the rice and onions that I'm cooking, she offers me an extra apple and pear and then another driver stops by and gives me a cigarette. At first I want to throw the cigarette in trash, but then I look closer and there are five matchsticks and a striking strip attached to the cigar. Now I'll be able to enjoy the luxury of hot meals again!



North of Chinook Pass the trail continues on contour and crosses a sharp ridge several times. I meet a group of mules carrying heavy loads of supplies on their backs. Then a view opens up towards a ski area.



As evening approaches there is a brief moment when the thick clouds break apart and sun shines on various kinds of fungi growing next to the trail. Then the clouds close up again and fog descends on the forest.




Hoping that any night rain will be light, I set up the tent under large trees, cook hot couscous, and crawl inside as water starts dripping from the moist tree canopy on my tent roof.

Den 145: Kozí skály

Pod celtou u jezírka na okraji divočiny Goat Rocks - tábořiště pod severním koncem hřebene "Ostří Nože" ("Knife Edge")
Míle 2256 - 2277
Celkem 21 mil

Když ráno vykukuji ze stanu, už je bílý den. V noci jsem spal schoulený do klubíčka. Zůstávám ve spacáku a vařím černý čaj a poslední dva hrnky směsi ovesných vloček, rozinek a oříšků. Pak urychleně balím celtu a stan a svižně se vydávám na cestu. Noc byla skutečně mrazivá. Všude mimo les je tráva pokrytá jinovatkou a půda křupe pod nohama. Jsem rád, že jsem včera zvolil tábořiště pod hustými korunami smrků. Vystupuji na skalní hřbet, kde se ukazuje ranní sluníčko. Jako bájný král vysoko nad zalesněnými hřebeny trůní Mount Rainier s čepicí čerstvého sněhu.

Z hřbetu vede stezka dolů do mrazivé zalesněné kotliny s jezírky a močály. Na stezce nalézám pytlík rozinek s oříšky, který nejspíš někomu vypadl z kapsy během včerejšího deště. Pro mě je to vítaná posila a vzpruha.


Z kotliny trasa stoupá mírně vzhůru směrem na hlavní hřeben Kozích skal ("Goat Rocks"). Dokopec vítám, je dobrý na zahřátí. Také skalní srázy se začínají pomalu zahrivat. Z úbočí je vidět na jezerní kotlinu a na čerstvým sněhem posypaný vrchol Mount Adams, kolem kterého jsem včera procházel v husté mlze a dešti.



Sluníčka využívám k dlouhé sušicí pauze. Na palouku rozprostírám spací pytel, celtu, stan, mokré ponožky.. a mezitím vařím chutný oběd. Na dně batohu jsem objevil zbytek sušených fazolí a zeleniny z hajkr boxu, o kterých jsem netušil, že je ještě mám. Teď se mi náramně hodí :-)


Během dlouhé pauzy kolem mě prochází několik hajkrů, které jsem minul rano, když spali ve stanech nebo vstávali. Jedna z hajkerek mi prozrazuje čas: mohu tak nařídit hodinky v mobilu, který se mi včera po dešti řečeno po anglicku "zresetoval" na 1.1.1970 9:00. Kolem prochází i stará kamarádka a souputnice s přezdívkou "Monarch". Překvapivě jde od severu na jih; S vědomím, že v říjnu blízko Kanady možná už brzy hrebenovka zapadá sněhem, se u Kráterového jezera rozhodla přejet ke kanadské hranici a odtud se vrací zpět na jih do teplejších krajin. Já zatím ještě pokračuju na sever, vzhůru na hřeben nad hranici lesa.



V průsmyku Cispus Pass na hranici indiánské rezervace Yakama potkávám dobrovolníky pracující na údržbě stezky. Potvrzují, že mám štěstí na suché počasí; včera na hřebeni padal déšť se sněhem a foukala silná vichřice a museli se otočit čelem vzad a rychle sejít dolů zpátky do základního tábora. Šestihranné sloupy ve skalách prozrazují sopečný původ hornin.


Z průsmyku stezka míří dolů a sleduje vrstevnici rovnoběžně s hřebenem zhruba na horní hranici lesa. Ve svazích nad vodopády se pasou divoké horské kozy.



Ve tomto úseku je stezka vzorně upravena. Dobrovolníkům patří velký dík!



Následuje ostrý výstup pod hlavní vrchol Kozích skal jménem "Old Snowy" ve výšce přes 7000 stop (2100 m) nad mořem. Směrem na jih je vidět v mraku ukrytý Mount Adams a za ním další osamocené vrcholy. Myslím, že je vidět zpátky až di státu Oregon.



Vrcholky nade mnou se začínají schovávat do mraků, když přicházím k nejvyššímu bodu stezky na odbočce k vrcholu Old Snowy. V severním svahu místy stále ještě leží sníh z minulé zimy.



Travers po vrstevnici napříč sněhem má přes 100 m. Starý sníh pokrývá asi centimetrová vrstva nového sněhu ze včerejšího dne. Ve sněhu se vyjímají stopy několika bot a jednoho psa.


Podle mapy se přímo pode mnou vyskytuje ledovec "Packwood glacier". Nacházím se v místech, kde se sníh většinu let udrží po celý rok.



Po překonání sněhového pole v prudkém svahu, kde občas musím lézt po čtyřech, hřebenovka vylézá na ostrý hřeben zvaný "Knife Edge" ("Ostří nože"). Hřeben se střídavě schovává a vylézá z mraků. Znovu potkávám horské kozy a s obavami pozoruji mohutný kupovitý mrak přímo přede mnou.





Je třeba přidat do kroku a co nejrychleji se dostat z hřebene dolů, dříve nez se něco semele. V jednom okamžiku se zdá, jako bych v dálce slyšel hřmění. Na západě se oblaka začínají barvit do ruda a z údolí stoupá pára. Po několika sestupech a výstupech po "ostří nože" stezka skutečně začíná klesat do údolí směrem k hranici lesa.




Za prvním potokem vidím odbočku k osamocené skupině stromů. Mezi stromy se skrývá několik míst na nouzové postavení stanu. Je 6:30, nejvyšší čas se zabivakovat, dříve než hory pohltí tma. Nad údolím stále bobtná zlověstně vyhlížející mrak. Modlím se, aby mrak šel mimo tábořiště. Právě když lezu do stanu, začínají padat první dešťové kapky. Zhruba po deseti minutách kapání pomalu ustává. Když se později v noci probouzím, vidím na obloze hvězdy.