Den 145: Kozí skály

Pod celtou u jezírka na okraji divočiny Goat Rocks - tábořiště pod severním koncem hřebene "Ostří Nože" ("Knife Edge")
Míle 2256 - 2277
Celkem 21 mil

Když ráno vykukuji ze stanu, už je bílý den. V noci jsem spal schoulený do klubíčka. Zůstávám ve spacáku a vařím černý čaj a poslední dva hrnky směsi ovesných vloček, rozinek a oříšků. Pak urychleně balím celtu a stan a svižně se vydávám na cestu. Noc byla skutečně mrazivá. Všude mimo les je tráva pokrytá jinovatkou a půda křupe pod nohama. Jsem rád, že jsem včera zvolil tábořiště pod hustými korunami smrků. Vystupuji na skalní hřbet, kde se ukazuje ranní sluníčko. Jako bájný král vysoko nad zalesněnými hřebeny trůní Mount Rainier s čepicí čerstvého sněhu.

Z hřbetu vede stezka dolů do mrazivé zalesněné kotliny s jezírky a močály. Na stezce nalézám pytlík rozinek s oříšky, který nejspíš někomu vypadl z kapsy během včerejšího deště. Pro mě je to vítaná posila a vzpruha.


Z kotliny trasa stoupá mírně vzhůru směrem na hlavní hřeben Kozích skal ("Goat Rocks"). Dokopec vítám, je dobrý na zahřátí. Také skalní srázy se začínají pomalu zahrivat. Z úbočí je vidět na jezerní kotlinu a na čerstvým sněhem posypaný vrchol Mount Adams, kolem kterého jsem včera procházel v husté mlze a dešti.



Sluníčka využívám k dlouhé sušicí pauze. Na palouku rozprostírám spací pytel, celtu, stan, mokré ponožky.. a mezitím vařím chutný oběd. Na dně batohu jsem objevil zbytek sušených fazolí a zeleniny z hajkr boxu, o kterých jsem netušil, že je ještě mám. Teď se mi náramně hodí :-)


Během dlouhé pauzy kolem mě prochází několik hajkrů, které jsem minul rano, když spali ve stanech nebo vstávali. Jedna z hajkerek mi prozrazuje čas: mohu tak nařídit hodinky v mobilu, který se mi včera po dešti řečeno po anglicku "zresetoval" na 1.1.1970 9:00. Kolem prochází i stará kamarádka a souputnice s přezdívkou "Monarch". Překvapivě jde od severu na jih; S vědomím, že v říjnu blízko Kanady možná už brzy hrebenovka zapadá sněhem, se u Kráterového jezera rozhodla přejet ke kanadské hranici a odtud se vrací zpět na jih do teplejších krajin. Já zatím ještě pokračuju na sever, vzhůru na hřeben nad hranici lesa.



V průsmyku Cispus Pass na hranici indiánské rezervace Yakama potkávám dobrovolníky pracující na údržbě stezky. Potvrzují, že mám štěstí na suché počasí; včera na hřebeni padal déšť se sněhem a foukala silná vichřice a museli se otočit čelem vzad a rychle sejít dolů zpátky do základního tábora. Šestihranné sloupy ve skalách prozrazují sopečný původ hornin.


Z průsmyku stezka míří dolů a sleduje vrstevnici rovnoběžně s hřebenem zhruba na horní hranici lesa. Ve svazích nad vodopády se pasou divoké horské kozy.



Ve tomto úseku je stezka vzorně upravena. Dobrovolníkům patří velký dík!



Následuje ostrý výstup pod hlavní vrchol Kozích skal jménem "Old Snowy" ve výšce přes 7000 stop (2100 m) nad mořem. Směrem na jih je vidět v mraku ukrytý Mount Adams a za ním další osamocené vrcholy. Myslím, že je vidět zpátky až di státu Oregon.



Vrcholky nade mnou se začínají schovávat do mraků, když přicházím k nejvyššímu bodu stezky na odbočce k vrcholu Old Snowy. V severním svahu místy stále ještě leží sníh z minulé zimy.



Travers po vrstevnici napříč sněhem má přes 100 m. Starý sníh pokrývá asi centimetrová vrstva nového sněhu ze včerejšího dne. Ve sněhu se vyjímají stopy několika bot a jednoho psa.


Podle mapy se přímo pode mnou vyskytuje ledovec "Packwood glacier". Nacházím se v místech, kde se sníh většinu let udrží po celý rok.



Po překonání sněhového pole v prudkém svahu, kde občas musím lézt po čtyřech, hřebenovka vylézá na ostrý hřeben zvaný "Knife Edge" ("Ostří nože"). Hřeben se střídavě schovává a vylézá z mraků. Znovu potkávám horské kozy a s obavami pozoruji mohutný kupovitý mrak přímo přede mnou.





Je třeba přidat do kroku a co nejrychleji se dostat z hřebene dolů, dříve nez se něco semele. V jednom okamžiku se zdá, jako bych v dálce slyšel hřmění. Na západě se oblaka začínají barvit do ruda a z údolí stoupá pára. Po několika sestupech a výstupech po "ostří nože" stezka skutečně začíná klesat do údolí směrem k hranici lesa.




Za prvním potokem vidím odbočku k osamocené skupině stromů. Mezi stromy se skrývá několik míst na nouzové postavení stanu. Je 6:30, nejvyšší čas se zabivakovat, dříve než hory pohltí tma. Nad údolím stále bobtná zlověstně vyhlížející mrak. Modlím se, aby mrak šel mimo tábořiště. Právě když lezu do stanu, začínají padat první dešťové kapky. Zhruba po deseti minutách kapání pomalu ustává. Když se později v noci probouzím, vidím na obloze hvězdy.

Day 144: Fog and Rain under Mount Adams

Campsite near a stream on edge of Mount Adams Wilderness - campsite near small pond in Goats Rocks Wilderness
Mile 2227 - 2256
Total 29 miles (record daily distance!)

Waking up early after a dry night and a good sleep, I am the first one to leave camp and start walking uphill. Today's section of the PCT leads me up across the west facing slopes of the more than 12,000 feet high volcano of Mount Adams. The trail itself stays away from the summit and mostly stays below the tree line, reaching an elevation of around 6500 feet. The first part of the uphill soon warms me up and on the edge of an old burned area I find sweet huckleberries. The sky is covered by clouds and with growing elevation the clouds turn into thick fog.



At the top of the climb, I take a break and try to write a short update on my blog. However my fingers start getting really cold soon and cold drizzle starts falling on my head. I put the jacket back on and continue hiking to warm up. The drizzle turns into rain as the trail leads me through patches of trees, rocks, and across gray and brown colored strea km s fed by the glaciers on Mount Adams.



It is early afternoon when the thick fog starts tearing up and the rain becomes weaker. Some white snowfields can be seen from the trail above me, I take a quick break, as and greet the two hikers that I camped with last night.



After crossing another gray colored stream, the rain appears to have stopped. Rays of the afternoon sun start showing up through an opening in the clouds, as I descend to lower elevation and reach an edge of a lava field. A strong clear water spring named "Lava Spring" flows directly from under the rocks. Here I fill up my water bottles. The lava rocks are a perfect spot for a late lunch break and drying my wet shoes and socks.




After less than an hour, thick clouds are covering most if the sky again. It is time to get going. The trail continues through mostly flat terrain under a hill named Potato Butte, crosses a gravel road, and passes a wilderness information panel. Various kinds of fungi are growing along the trail. The forest air is cool and damp. Shortly after the information panel, raindrops are starting to fall again.



I am continue hiking past several small lakes and enter the Goat Rocks Wilderness area. Then the trail leads me slightly uphill to a flat ridge with a tiny lake. It us not obvious if raindrops are falling from the sky or from the trees or both. Near the little lake there is and established campsite, where I set up the tarp to stay dry and also build tged bivy tent under the tarp for extra warmth. It is completely dark when I crawl inside, having walked my record daily distance on the PCT: 29 miles.