neděle, 2. října 2016
Tábořiště na mrazivé louce - tábořiště v lese nad říčkou Chuck River
Míle 2484 - 2505
Celkem 21 mil
Místo, kde jsem včera postavil stan spolu s čtyřmi dalšími poutníky, nebylo zrovna nejvhodnějším místem k táboření. Blízkost potoka, poloha na dně údolí a nepřítomnost stromů způsobily, že se na trávě i na stanech vytvořila silná jinovatka. Ostatní poutnice a poutníci vstávají ještě za tmy a za svítání vyrážejí na pochod dál na sever; Když vylézám ze stanu, právě se loučí a ve vymrzlém tábořišti zůstává poslední hajkr, který jde na jih. S ním se dělím o horký čaj a dávám mu na cestu dvě mysli tyčinky. Pak také rychle vyrážím vzhůru do vrchu rychlým tempem, abych prokrvil ztuhlé prsty u nohou. Brzy jsem na hřebeni, kde se ukazuje podzimní říjnové slunce.
Podél pěšiny dozrávají tisícovky borůvek a slunce začíná hřát.
Po hřebenech na hranici lesa a mezi špičatými skalními štíty se pěšina klikatí k
a vstupuje do rozsáhlé oblasti divočiny "Glacier Peak Wilderness", která se rozprostírá okolo stejnojmenného zaledněného vrcholu.
Dříve, než se slunce skryje mezi narůstající mraky, dělám na hřebeni na vstupu do divočiny zastávku, vařím rýži, a rozprostírám na skalní plošinu stan i celtu na usušení. Pak mě stezka vede vzhůru úbočím stále vyšších hřebenů do Bílého sedla ("White Pass") nad údolím řeky Sauk.
Zde na míli č. 2500 se nachází odbočka s možností ústupu do civilizace. Hory jsou však zatím stále ještě k pocestným přívětivé, a proto se vydávám vzhůru směrem na sever a směrem do Kanady. Do příští lidmi obydlené osady Stehekin je to šedesát mil - to je necelých 100 kilometrů a tři dlouhé dny cesty.
Nejvyšší bod dnešní etapy je sedlo "Red Pass" ("Červený průsmyk") v nadmořské výšce skoro 6500 stop (2000 m). V sedle fouká studený vítr a na opačné straně hřebene vykukuje ledovcový a sněhem pokrytý vrchol: spící sopka s příznačným názvem Glacier Peak.
Nasazuji čepici, sálu a rukavice a rychlým krokem mířím po pěšině dolů směrem k lesu do údolí ledovcem napájené říčky, kde je v podle mapy několik tábořišť. Barva potoka tak trochu připomíná barvu nízkotučného nebo polotučného mléka.
V údolí roste hluboký les. Na zalesněné plošině nad říčkou Chuck mezi vzrostlými jehličnany objevuji ukryté místo na postavení stanu. Rozložité koruny stromů poskytují ochranu před větrem i před nočním mrazem. Vařím dva hrnky rýže a ukládám se k hlubokému spánku.
Tábořiště na mrazivé louce - tábořiště v lese nad říčkou Chuck River
Míle 2484 - 2505
Celkem 21 mil
Místo, kde jsem včera postavil stan spolu s čtyřmi dalšími poutníky, nebylo zrovna nejvhodnějším místem k táboření. Blízkost potoka, poloha na dně údolí a nepřítomnost stromů způsobily, že se na trávě i na stanech vytvořila silná jinovatka. Ostatní poutnice a poutníci vstávají ještě za tmy a za svítání vyrážejí na pochod dál na sever; Když vylézám ze stanu, právě se loučí a ve vymrzlém tábořišti zůstává poslední hajkr, který jde na jih. S ním se dělím o horký čaj a dávám mu na cestu dvě mysli tyčinky. Pak také rychle vyrážím vzhůru do vrchu rychlým tempem, abych prokrvil ztuhlé prsty u nohou. Brzy jsem na hřebeni, kde se ukazuje podzimní říjnové slunce.
Podél pěšiny dozrávají tisícovky borůvek a slunce začíná hřát.
Po hřebenech na hranici lesa a mezi špičatými skalními štíty se pěšina klikatí k
a vstupuje do rozsáhlé oblasti divočiny "Glacier Peak Wilderness", která se rozprostírá okolo stejnojmenného zaledněného vrcholu.
Dříve, než se slunce skryje mezi narůstající mraky, dělám na hřebeni na vstupu do divočiny zastávku, vařím rýži, a rozprostírám na skalní plošinu stan i celtu na usušení. Pak mě stezka vede vzhůru úbočím stále vyšších hřebenů do Bílého sedla ("White Pass") nad údolím řeky Sauk.
Zde na míli č. 2500 se nachází odbočka s možností ústupu do civilizace. Hory jsou však zatím stále ještě k pocestným přívětivé, a proto se vydávám vzhůru směrem na sever a směrem do Kanady. Do příští lidmi obydlené osady Stehekin je to šedesát mil - to je necelých 100 kilometrů a tři dlouhé dny cesty.
Nejvyšší bod dnešní etapy je sedlo "Red Pass" ("Červený průsmyk") v nadmořské výšce skoro 6500 stop (2000 m). V sedle fouká studený vítr a na opačné straně hřebene vykukuje ledovcový a sněhem pokrytý vrchol: spící sopka s příznačným názvem Glacier Peak.
Nasazuji čepici, sálu a rukavice a rychlým krokem mířím po pěšině dolů směrem k lesu do údolí ledovcem napájené říčky, kde je v podle mapy několik tábořišť. Barva potoka tak trochu připomíná barvu nízkotučného nebo polotučného mléka.
V údolí roste hluboký les. Na zalesněné plošině nad říčkou Chuck mezi vzrostlými jehličnany objevuji ukryté místo na postavení stanu. Rozložité koruny stromů poskytují ochranu před větrem i před nočním mrazem. Vařím dva hrnky rýže a ukládám se k hlubokému spánku.
No comments:
Post a Comment