středa, 28. září 2016
(svátek sv. Václava)
míle 2405 - 2425
Vyhrazené tábořiště pod hřebenem Chilkamin - lesní tábořiště v údolí řeky Waptus (pod širákem)
celkem 20 mil
Probudil jsem se za úsvitu v lesíku. Do zlatova zbarvené červánky a pronikavý hlas sojek mě ujistil o tom, že začíná nový den. Na vrstvě jehličí a složené celtě od Ellie, přikryté plastovými pytli a karimatkou se mi i pod širákem spí jako v bavlnce. I když za jasné noci slabě mrzne, vůbec mi ve spacáku nebyla zima. Není nad to, zůstat zachumlaný ve spacáku a nechat si
krev plným šálkem horkého černého čaje, zatímco první sluneční paprsky začínají osvětlovat okolní horské svahy. Po vydatné snidani ovesných vloček jsem vykročil na cestu směrem dolů k horskému potoku s vodopády.
Po překročení několika potoků a potůčků mě pěšina zavedla do oblasti starého spáleniště.
Na dně údolí v úživné půdě les připomíná džungli s hustým podrostem javorů a bylin s obřími, javoru podobnými listy.
Přes horské potoky vedou mostky a lávky. Někde velká jarní voda lávku odnesla, ale není problém přeskákat po kamenech.
Za potokem začínají serpentiny, kterými pěšina rozvážně překonává sedmisetmetrové převýšení. Dostihuje mě hajkr jménem Josh z Texasu, který sem vyrazil na čtyřdenní vandr. S měnící se výškou se mění i vegetace. Nejvýraznější vliv nadmořské výšky je u borůvek, které jsou zralé ve výšce 4500 - 6000 stop (zhruba 1200 - 1500 m) nad mořem. Ukazuji Joshovi, jak vypadají borůvky. Nejprve se na neznámé bobule dívá s nedůvěrou, ale když vidí, jak si na borůvkach pochutnávám, přidává se.
Javorové listy přímo hýří nejrůznějšími odstíny žluté, zlaté a červené barvy.
Mezi uschlými stromy se otevírají pohledy na ledovce s hlubokými trhlinami. Ledovec v severním svahu končí ve skoro stejné výšce, jako my a jako vrchol Sněžky (zhruba 1600 m).
Po pětadvaceti serpentinách stezka vystoupala do oblasti mírně zvlněné náhorní plošiny s ledovcovými kary a plesy.
Po krátkém úseku v blízkosti horní hranice lesa se stezka znovu noří do hlubokých hvozdů v údolí řeky Waptus. Výškový rozdíl zhruba 900 m je opět překonán rozvážně více než dvacítkou serpentin.
Na plochém dně ledovcem vyhloubeného údolí je podle mapy vyhrazené tábořiště. Po dlouhém sestupu jsem na místo dorazil za šera, na útulném tábořišti pod vzrostlými smrky jsem rozhodil na zem celtu, uvařil k večeři dva hrnky rýže, zabezpečil batoh před hlodavci, a zalezl do spacáku. V dubnu se mi ani nesnilo, že ještě na sv. Václava budu spát pod širákem v divočině Kaskadoveho pohoří.
Zápis z 28.9. teď píšu z pekařství Ječmínek v Praze na Bořislavce :-) Noc z 28 na 29 zaří bylo mé poslední přespání na hřebenové trase PCT pod širákem. Tehdy jsem netušil, kolik dní budu ještě moci putovat divočinou. Nakonec mi rozeklané hory dovolily být hostem v srdci divočiny ještě osm dalších nádherných dní. Více o posledním týdnu hřebenového putování v příštích zápisech, které budu psát po paměti, tak jak dovolí čas :-)
(svátek sv. Václava)
míle 2405 - 2425
Vyhrazené tábořiště pod hřebenem Chilkamin - lesní tábořiště v údolí řeky Waptus (pod širákem)
celkem 20 mil
Probudil jsem se za úsvitu v lesíku. Do zlatova zbarvené červánky a pronikavý hlas sojek mě ujistil o tom, že začíná nový den. Na vrstvě jehličí a složené celtě od Ellie, přikryté plastovými pytli a karimatkou se mi i pod širákem spí jako v bavlnce. I když za jasné noci slabě mrzne, vůbec mi ve spacáku nebyla zima. Není nad to, zůstat zachumlaný ve spacáku a nechat si
krev plným šálkem horkého černého čaje, zatímco první sluneční paprsky začínají osvětlovat okolní horské svahy. Po vydatné snidani ovesných vloček jsem vykročil na cestu směrem dolů k horskému potoku s vodopády.
Po překročení několika potoků a potůčků mě pěšina zavedla do oblasti starého spáleniště.
Na dně údolí v úživné půdě les připomíná džungli s hustým podrostem javorů a bylin s obřími, javoru podobnými listy.
Přes horské potoky vedou mostky a lávky. Někde velká jarní voda lávku odnesla, ale není problém přeskákat po kamenech.
Za potokem začínají serpentiny, kterými pěšina rozvážně překonává sedmisetmetrové převýšení. Dostihuje mě hajkr jménem Josh z Texasu, který sem vyrazil na čtyřdenní vandr. S měnící se výškou se mění i vegetace. Nejvýraznější vliv nadmořské výšky je u borůvek, které jsou zralé ve výšce 4500 - 6000 stop (zhruba 1200 - 1500 m) nad mořem. Ukazuji Joshovi, jak vypadají borůvky. Nejprve se na neznámé bobule dívá s nedůvěrou, ale když vidí, jak si na borůvkach pochutnávám, přidává se.
Javorové listy přímo hýří nejrůznějšími odstíny žluté, zlaté a červené barvy.
Mezi uschlými stromy se otevírají pohledy na ledovce s hlubokými trhlinami. Ledovec v severním svahu končí ve skoro stejné výšce, jako my a jako vrchol Sněžky (zhruba 1600 m).
Po pětadvaceti serpentinách stezka vystoupala do oblasti mírně zvlněné náhorní plošiny s ledovcovými kary a plesy.
Po krátkém úseku v blízkosti horní hranice lesa se stezka znovu noří do hlubokých hvozdů v údolí řeky Waptus. Výškový rozdíl zhruba 900 m je opět překonán rozvážně více než dvacítkou serpentin.
Na plochém dně ledovcem vyhloubeného údolí je podle mapy vyhrazené tábořiště. Po dlouhém sestupu jsem na místo dorazil za šera, na útulném tábořišti pod vzrostlými smrky jsem rozhodil na zem celtu, uvařil k večeři dva hrnky rýže, zabezpečil batoh před hlodavci, a zalezl do spacáku. V dubnu se mi ani nesnilo, že ještě na sv. Václava budu spát pod širákem v divočině Kaskadoveho pohoří.
Zápis z 28.9. teď píšu z pekařství Ječmínek v Praze na Bořislavce :-) Noc z 28 na 29 zaří bylo mé poslední přespání na hřebenové trase PCT pod širákem. Tehdy jsem netušil, kolik dní budu ještě moci putovat divočinou. Nakonec mi rozeklané hory dovolily být hostem v srdci divočiny ještě osm dalších nádherných dní. Více o posledním týdnu hřebenového putování v příštích zápisech, které budu psát po paměti, tak jak dovolí čas :-)
No comments:
Post a Comment