Motel "Village Inn" v průsmyku White Pass - tábořiště na hřebeni na hranici národního parku Mount Rainier
Míle 2292 - 2312
Celkem 20 mil
Po noci pod střechou v motelu "Village Inn" jsem dobře vyspalý, najedený a plný odhodlání pokračovat v pouti na sever. Zásoby jídla jsem naměřil přesně na pět dní: na každý den hrnek kuskusu, dva hrnky instantní rýže, a dva a půl hrnku směsi vloček, rozinek a oříšků. Paní v občerstvení "Kracker Barrel" mi navíc dává česnek, rajče a půlku cibule. Zbytek zásob potrravin jsem věnoval do hajkr boxu. Je zajímavé, jak hajkr box funguje. Po věnování části svých zásob se cítím lehký jako pták, jako by mi narostla křídla ...
Kousek za silnicí stezka vstupuje do divočiny "William O'Douglas Wilderness" Povrch stezky se po nedávném krupobití stačil částečně vysušit, ale lesní půda je stále vlhká. Z jehličí, listí a větví se kouří a vzduch voní rostoucími houbami. Nejčastějším druhem hub tu jsou fialové, růžové a zelené holubinky.
Pěšina prochází okolo desítek jezer, rašelinišť a lesních palouků.
Za rychle tekoucím potokem se krajina mění. Přibývá balvanů a nad korunami stromů se zdvihají osamělé skalnaté vrcholy.
Serpentinami stoupám zvolna vzhůru do mraku a z mraku, pozoruji kouř stoupající z lesů a poslouchám krákání krkavců, pískot a švitoření veverek, a troubení jelenů.
Cedule ukazuje, že se nacházím na hranici národního parku Mount Rainier. Je to šestý ze sedmi národních parků na trase PCT.
Kousek za hranicí parku objevuji útulné tábořiště mezi stromy. Stavím stan a jako dodatečné zateplení na dno stanu skládám celtu a igelitové pytle. K večeři vařím dva hrnky rýže. Les zahaluje hustá mlha, ze stromů padají kapky, ale ve stanu jsem v teple a v suchu. Nedaleko se ozývá hlasité troubení jelenů. Nastal čas jelení a losí říje.
Míle 2292 - 2312
Celkem 20 mil
Po noci pod střechou v motelu "Village Inn" jsem dobře vyspalý, najedený a plný odhodlání pokračovat v pouti na sever. Zásoby jídla jsem naměřil přesně na pět dní: na každý den hrnek kuskusu, dva hrnky instantní rýže, a dva a půl hrnku směsi vloček, rozinek a oříšků. Paní v občerstvení "Kracker Barrel" mi navíc dává česnek, rajče a půlku cibule. Zbytek zásob potrravin jsem věnoval do hajkr boxu. Je zajímavé, jak hajkr box funguje. Po věnování části svých zásob se cítím lehký jako pták, jako by mi narostla křídla ...
Kousek za silnicí stezka vstupuje do divočiny "William O'Douglas Wilderness" Povrch stezky se po nedávném krupobití stačil částečně vysušit, ale lesní půda je stále vlhká. Z jehličí, listí a větví se kouří a vzduch voní rostoucími houbami. Nejčastějším druhem hub tu jsou fialové, růžové a zelené holubinky.
Pěšina prochází okolo desítek jezer, rašelinišť a lesních palouků.
Za rychle tekoucím potokem se krajina mění. Přibývá balvanů a nad korunami stromů se zdvihají osamělé skalnaté vrcholy.
Serpentinami stoupám zvolna vzhůru do mraku a z mraku, pozoruji kouř stoupající z lesů a poslouchám krákání krkavců, pískot a švitoření veverek, a troubení jelenů.
Cedule ukazuje, že se nacházím na hranici národního parku Mount Rainier. Je to šestý ze sedmi národních parků na trase PCT.
Kousek za hranicí parku objevuji útulné tábořiště mezi stromy. Stavím stan a jako dodatečné zateplení na dno stanu skládám celtu a igelitové pytle. K večeři vařím dva hrnky rýže. Les zahaluje hustá mlha, ze stromů padají kapky, ale ve stanu jsem v teple a v suchu. Nedaleko se ozývá hlasité troubení jelenů. Nastal čas jelení a losí říje.
No comments:
Post a Comment