Tábořiště pod smrkem V od pramene Sheep Camp Spring - tábořiště na trávníku horské chaty Callahan's
Míle 1695 - 1715 plus 1 míle odbočka k chatě Callahans
Celkem 21 mil
Uplynulá noc byla natolik teplá, že jsem spal mimo spacák. Ráno, dříve než se rozední, vyrážím z tábořiště. Na opačné straně hřebene se brzy objevuje žhavý sluneční kotouč a na jižním obzoru se tyčí sopka Shasta.
Skalnaté svahy pokrývá řídký porost borovic. V podrostu se znovu objevuje exotická bylina, kterou jsem na hřebenovce poprvé spatřil před dvěma týdny. Jedná se o trávu xerophyllum tenax z čeledi kýchavicovitých. Anglický název je "medvědí tráva" ("beargrass"). Znovu musím poděkovat členům skupiny "PCT" na fejsbuku. Občas když na stezce vidím nový druh rostliny, pošlu na fejsbuk dotaz s fotkou, a vždycky se najde někdo, kdo mi neznámou bylinu pomůže určit.
Vzrostlý les severním svahu poskytuje stín před slunečním žárem. Místy ve svahu vytékají potůčky a prameny. Začínám být ortlý a piju z pramene, i když jsou v okolí stopy po nedávné přítomnosti krav.
V lesním tichu překračuji míli č. 1700. Pak pěšina stoupá na hřeben s pastvinami vypasenými skoro na holou zem.
Potkávám běžkyni, která mi vzkazuje, že pro mě pod borovicí neznámý přítel zanechal něco k pití. A po dvou mílích skutečně přicházím ke skupině borovic. Pod borovicemi stojí dvě židle a krabice plná plechovek s kokakolou. Plechovku si neberu, ale zvědavě pročítám návštěvní knihu a využívám stínu k uvaření oběda - Že Seiad Valley mám spoustu rýže, česneku a nakonec v batohu vyhrabu i půlku cibule :-)
Během dlouhé polední pauzy několikrát zkouším volat do hostelu v blízkém městě Ashland, jestli by pro mě měli místo k přespání. Telefon ale nikdo nebere. Kalhoty mám děravé, zásoby ovesných vloček začínají docházet, a Ashland je jedno z posledních měst, kde se dá sehnat celta a další tabornická výbava. Hlava by ráda pokračovala bez přestávky dál, ale zbytek těla si říká o nejméně jeden stoprocentně odpočinkový ("zero") den. Naštěstí už jenom 10 mil převážně skopce zbývá k horské chatě a restauraci Callahan's, kde je možnost se osprchovat, vyprat prádlo, a přespat na zahradě. Dávám si za cíl ještě za světla dojít k horské chatě a pak se uvidí.
Žhavé slunce na chvilku milosrdně zakrývá mrak, když nabírám vodu z dalšího potůčku vytékajícího z pod úbočí hor. Přitom přemítám o významu sloky
"Stokrát víc než slova hladká
jeden čin znamená
však musíš zadní vrátka
nechat zavřená"
z písně "Já mám žízeň". Pak využívám přítomnosti mraku a zrychluji krok. Z úst mi plynou slova:
"Jak vytékají říčky
z pod úbočí hor
tak pod očními víčky
já ukrývám svůj vzdor"
Na jednom z rozcestí se zachází mapa, která ukazuje 12 mil dlouhou pěší trasu z hřebene přímo do centra města Ashland. Divím se, že o této trase vůbec není zmínka v jinak velmi podobném průvodci "Yogi book" ani v mapách "halfmile". Až budu mít signál, budu muset autorům průvodce a map napsat, aby stezku přidali!
Autoři možná předpokládají, že většina hajkrů na PCT po dlouhém pochodu využije možnosti svést se do města stopem nebo taxíkem. To ale nemusí být pravda. Myslím, že se najde dost hajkrů, kteří se rádi projdou pár mil navíc namísto vysedávání v plechové kleci motorového vozidla. Rozhoduji se, kudy dál. Problém se spojující stezkou je, že se v jejím okolí nesmí tábořit kvůli ochraně pitné vody. Ani ve městě Ashland nevím o žádném kempu a přespávat někde na ulici se mi v pátek večer vážně nechce. Proto tentokrát vyměkávám, držím se původního plánu, a pokračuji v pochodu směrem k horské chatě, odkud se zítra do Ashlandu nechám svézt stopem nebo taxíkem.
Stezka se vine jako nekonečný had horským úbočím s průhledy do údolí a na dálnici č. 5. Odpolední slunce i v lese praží jako v peci. Vždycky když myslím, že za příští zatáčkou bude chata, objeví se další zatáčka. Trpělivost a vytrvalost se nakonec vyplácí. Na stromě vidím šipku "Callahans". Sleduji stopy přes železniční trať a pod dálnicí k chatě.
Personál chaty je velmi přátelský k cyklistům i pěším turistům - "hajkrům". Dokonce mi nabízí i kupón na pivo zdarma. S poděkováním říkám ne, ale možnost osprchovat se neodmítám. Za celkem $30 platím za sprchu, vyprání prádla a místo na postavení stanu. Na oplátku fasuji ručník, mýdlo, šampon a dlouhý čistý župan. Jako první stavím stan v měkkém anglickém trávníku a pak rychle do sprchy.
Osprchovaný jdu do restaurace, kde rozpoznávám tváře známých hajkrů: Desert Steve, Meetup, Bluecheese a Moonshine. Neodolávám nabídce "bezedných" špaget za $16 a postupně během večera do sebe láduji tři vrchovaté porce. S hajkry i místními diskutujeme o všem možném i zdánlivě nemožném, a postupně docházíme k závěru, že ráno je moudřejší večera. Za světla úplňku, bublání zahradní fontány a tlumeného hukotu nedaleké dálnice jdeme kolem půlnoci do hajan.
Míle 1695 - 1715 plus 1 míle odbočka k chatě Callahans
Celkem 21 mil
Uplynulá noc byla natolik teplá, že jsem spal mimo spacák. Ráno, dříve než se rozední, vyrážím z tábořiště. Na opačné straně hřebene se brzy objevuje žhavý sluneční kotouč a na jižním obzoru se tyčí sopka Shasta.
Skalnaté svahy pokrývá řídký porost borovic. V podrostu se znovu objevuje exotická bylina, kterou jsem na hřebenovce poprvé spatřil před dvěma týdny. Jedná se o trávu xerophyllum tenax z čeledi kýchavicovitých. Anglický název je "medvědí tráva" ("beargrass"). Znovu musím poděkovat členům skupiny "PCT" na fejsbuku. Občas když na stezce vidím nový druh rostliny, pošlu na fejsbuk dotaz s fotkou, a vždycky se najde někdo, kdo mi neznámou bylinu pomůže určit.
Vzrostlý les severním svahu poskytuje stín před slunečním žárem. Místy ve svahu vytékají potůčky a prameny. Začínám být ortlý a piju z pramene, i když jsou v okolí stopy po nedávné přítomnosti krav.
V lesním tichu překračuji míli č. 1700. Pak pěšina stoupá na hřeben s pastvinami vypasenými skoro na holou zem.
Potkávám běžkyni, která mi vzkazuje, že pro mě pod borovicí neznámý přítel zanechal něco k pití. A po dvou mílích skutečně přicházím ke skupině borovic. Pod borovicemi stojí dvě židle a krabice plná plechovek s kokakolou. Plechovku si neberu, ale zvědavě pročítám návštěvní knihu a využívám stínu k uvaření oběda - Že Seiad Valley mám spoustu rýže, česneku a nakonec v batohu vyhrabu i půlku cibule :-)
Během dlouhé polední pauzy několikrát zkouším volat do hostelu v blízkém městě Ashland, jestli by pro mě měli místo k přespání. Telefon ale nikdo nebere. Kalhoty mám děravé, zásoby ovesných vloček začínají docházet, a Ashland je jedno z posledních měst, kde se dá sehnat celta a další tabornická výbava. Hlava by ráda pokračovala bez přestávky dál, ale zbytek těla si říká o nejméně jeden stoprocentně odpočinkový ("zero") den. Naštěstí už jenom 10 mil převážně skopce zbývá k horské chatě a restauraci Callahan's, kde je možnost se osprchovat, vyprat prádlo, a přespat na zahradě. Dávám si za cíl ještě za světla dojít k horské chatě a pak se uvidí.
Žhavé slunce na chvilku milosrdně zakrývá mrak, když nabírám vodu z dalšího potůčku vytékajícího z pod úbočí hor. Přitom přemítám o významu sloky
"Stokrát víc než slova hladká
jeden čin znamená
však musíš zadní vrátka
nechat zavřená"
z písně "Já mám žízeň". Pak využívám přítomnosti mraku a zrychluji krok. Z úst mi plynou slova:
"Jak vytékají říčky
z pod úbočí hor
tak pod očními víčky
já ukrývám svůj vzdor"
Na jednom z rozcestí se zachází mapa, která ukazuje 12 mil dlouhou pěší trasu z hřebene přímo do centra města Ashland. Divím se, že o této trase vůbec není zmínka v jinak velmi podobném průvodci "Yogi book" ani v mapách "halfmile". Až budu mít signál, budu muset autorům průvodce a map napsat, aby stezku přidali!
Autoři možná předpokládají, že většina hajkrů na PCT po dlouhém pochodu využije možnosti svést se do města stopem nebo taxíkem. To ale nemusí být pravda. Myslím, že se najde dost hajkrů, kteří se rádi projdou pár mil navíc namísto vysedávání v plechové kleci motorového vozidla. Rozhoduji se, kudy dál. Problém se spojující stezkou je, že se v jejím okolí nesmí tábořit kvůli ochraně pitné vody. Ani ve městě Ashland nevím o žádném kempu a přespávat někde na ulici se mi v pátek večer vážně nechce. Proto tentokrát vyměkávám, držím se původního plánu, a pokračuji v pochodu směrem k horské chatě, odkud se zítra do Ashlandu nechám svézt stopem nebo taxíkem.
Stezka se vine jako nekonečný had horským úbočím s průhledy do údolí a na dálnici č. 5. Odpolední slunce i v lese praží jako v peci. Vždycky když myslím, že za příští zatáčkou bude chata, objeví se další zatáčka. Trpělivost a vytrvalost se nakonec vyplácí. Na stromě vidím šipku "Callahans". Sleduji stopy přes železniční trať a pod dálnicí k chatě.
Personál chaty je velmi přátelský k cyklistům i pěším turistům - "hajkrům". Dokonce mi nabízí i kupón na pivo zdarma. S poděkováním říkám ne, ale možnost osprchovat se neodmítám. Za celkem $30 platím za sprchu, vyprání prádla a místo na postavení stanu. Na oplátku fasuji ručník, mýdlo, šampon a dlouhý čistý župan. Jako první stavím stan v měkkém anglickém trávníku a pak rychle do sprchy.
Osprchovaný jdu do restaurace, kde rozpoznávám tváře známých hajkrů: Desert Steve, Meetup, Bluecheese a Moonshine. Neodolávám nabídce "bezedných" špaget za $16 a postupně během večera do sebe láduji tři vrchovaté porce. S hajkry i místními diskutujeme o všem možném i zdánlivě nemožném, a postupně docházíme k závěru, že ráno je moudřejší večera. Za světla úplňku, bublání zahradní fontány a tlumeného hukotu nedaleké dálnice jdeme kolem půlnoci do hajan.
No comments:
Post a Comment