Tábořiště u horního toku řeky Feather - vyhořelý les poblíž jezera Soap
Míle 1348 - 1359
Celkem 21 mil
V tábořišti u řeky se probouzím jako jeden z prvních, po lávce přecházím na druhý břeh a stoupám do mírného kopce. Na rozcestí s lesní cestou se nachází milé překvapení: Dobří lidé tu pro pocestné nechali krabici s čerstvým ovocem!
A na stromě visí budka s dalšími pochutinami, náplastmi a návštěvní knihou.
Čerstvé ovoce mi hned dodává energii na vyšplhání do prudkého kopce na skalní hřbet, kde na vrcholku na skále vařím vločky a čaj. Vychází slunce, osvětluje kmeny borovic a zasněženou sopku Lassen.
Vodu na další cestu tankuji v prameni "Boundary Spring" ("Hraniční pramen").
Pramen se nachází v těsné blízkosti hranice národního parku Lassen (plný název: "Lassen Volcanic National Park") v okolí stejnojmenné sopky. Vrchol Lassen je činná sopka, jejíž poslední velký výbuch byl zaznamenán ve 20. letech minulého století. Stopy po sopečné činnosti jsou v národním parku patrné doslova na každém kroku.
Prvním zastavením je gejzír (přesněji řečeno fumarola) Terminal. Už zdálky je ve vzduchu cítit zápach síry a za chvíli vidíme gejzír, který nepřetržitě chrlí do vzduchu stovky litrů vařící vody za vteřinu.
Bublání vroucí vody je slyšet i ve skulinách mezi kameny podél stezky vedoucí ke gejzíru.
Dalším zastavením na cestě parkem je sirné vařící jezero ("Boiling Springs Lake") s bahenními sopkami na břehu.
Vystupovat mimo stezku může být životu nebezpečné: hrozí propadnutí do vařící vody.
Od jezera stezka schází do zeleného údolí s rančem a lázněmi Drakesbad.
V ranči mají otevřeno a právě chystají oběd pro lázeňské hosty. Vítá mě pan domácí a ptá se, jestli bych nechtěl také oběd (jídlo bude připravené za hodinu), a mezitím se mohu jít osprchovat a vykoupat do bazénu, to vše za 11 dolarů. Pak volá do kuchyně, a z kuchyně vycházejí dva Slováci: Jano a Zuzka, kteří tady pracují v rámci programu "work and travel". Je radost po dlouhé době pokecat s někým, kdo rozumí česky :-)
Bazén v lázních Drakesbad není jen tak nějaký obyčejný plavecký bazén. Je napájený horkou vodou přímo z termálních pramenů. A kolem poledne mám celý horký bazén pro sebe.
Po hodině plavání je čas oběda. Lázeňští hosté, kteří si oběd rezervovali předem, už dojedli, a zbytek jídla v bufetu je pro pocestné a pro zaměstnance. Dávám si naprosto vynikající zeleninový salát se zelím. Je hned poznat, že salát připravili krajané: chutná skoro jako ten nejlepší salát od babičky ze Žebráka.
Po výborném obědě pokračuji na cestě národním parkem. Starými smrkovými lesy procházím k potoku, který překonávám po tlusté kládě.
Stezka vede po povalovém chodníku napříč rašeliništěm.
Stoupá vzhůru mezi starými smrky...
A směřuje do oblasti, kde v roce 2012 řádil rozsáhlý lesní požár.
Požár zasáhl veliké území (desítky kilometru čtverečních), ale v okrajových částech zasažené plochy nebyl tak silný a řada stromů oheň přežila. Podél stezky se střídají úseky živého a zdánlivě mrtvého, vyhořelého lesa. Ohněm skoro nedotčený les je i na březích jezer Swan (Labutí jezero) a Lower Twin (Dolní Dvojité jezero).
Sytě modrá jezerní hladina přímo vybízí k druhému dnešnímu koupání. Kolem není žádný jiný člověk, a tak se jen tak bez plavek ponořuji do čisté vody.
Dříve než bude tma, jdu od jezera ještě o pár mil dál. Táboření přímo u jezera se nedoporučuje, protože v jeho blízkosti žije medvěd. Vyhořelý les na první pohled působí tísnivým dojmem. Hrobové ticho je jen čas od času přerušeno hlasem sýkorek, sojek a veverek. Ale zdání klame, i zdánlivě mrtvý les je živý, a ohořelé kmeny stromů budou brzy poskytovat živiny pro novou generaci lesa.
Je už skoro úplná tma, když si ustýlám pod širákem pod jednou z borovic, která přežila ohnivé peklo, a na tmavě modré noční obloze pozoruji padající hvězdy.
Míle 1348 - 1359
Celkem 21 mil
V tábořišti u řeky se probouzím jako jeden z prvních, po lávce přecházím na druhý břeh a stoupám do mírného kopce. Na rozcestí s lesní cestou se nachází milé překvapení: Dobří lidé tu pro pocestné nechali krabici s čerstvým ovocem!
A na stromě visí budka s dalšími pochutinami, náplastmi a návštěvní knihou.
Čerstvé ovoce mi hned dodává energii na vyšplhání do prudkého kopce na skalní hřbet, kde na vrcholku na skále vařím vločky a čaj. Vychází slunce, osvětluje kmeny borovic a zasněženou sopku Lassen.
Vodu na další cestu tankuji v prameni "Boundary Spring" ("Hraniční pramen").
Pramen se nachází v těsné blízkosti hranice národního parku Lassen (plný název: "Lassen Volcanic National Park") v okolí stejnojmenné sopky. Vrchol Lassen je činná sopka, jejíž poslední velký výbuch byl zaznamenán ve 20. letech minulého století. Stopy po sopečné činnosti jsou v národním parku patrné doslova na každém kroku.
Prvním zastavením je gejzír (přesněji řečeno fumarola) Terminal. Už zdálky je ve vzduchu cítit zápach síry a za chvíli vidíme gejzír, který nepřetržitě chrlí do vzduchu stovky litrů vařící vody za vteřinu.
Bublání vroucí vody je slyšet i ve skulinách mezi kameny podél stezky vedoucí ke gejzíru.
Dalším zastavením na cestě parkem je sirné vařící jezero ("Boiling Springs Lake") s bahenními sopkami na břehu.
Vystupovat mimo stezku může být životu nebezpečné: hrozí propadnutí do vařící vody.
Od jezera stezka schází do zeleného údolí s rančem a lázněmi Drakesbad.
V ranči mají otevřeno a právě chystají oběd pro lázeňské hosty. Vítá mě pan domácí a ptá se, jestli bych nechtěl také oběd (jídlo bude připravené za hodinu), a mezitím se mohu jít osprchovat a vykoupat do bazénu, to vše za 11 dolarů. Pak volá do kuchyně, a z kuchyně vycházejí dva Slováci: Jano a Zuzka, kteří tady pracují v rámci programu "work and travel". Je radost po dlouhé době pokecat s někým, kdo rozumí česky :-)
Bazén v lázních Drakesbad není jen tak nějaký obyčejný plavecký bazén. Je napájený horkou vodou přímo z termálních pramenů. A kolem poledne mám celý horký bazén pro sebe.
Po hodině plavání je čas oběda. Lázeňští hosté, kteří si oběd rezervovali předem, už dojedli, a zbytek jídla v bufetu je pro pocestné a pro zaměstnance. Dávám si naprosto vynikající zeleninový salát se zelím. Je hned poznat, že salát připravili krajané: chutná skoro jako ten nejlepší salát od babičky ze Žebráka.
Po výborném obědě pokračuji na cestě národním parkem. Starými smrkovými lesy procházím k potoku, který překonávám po tlusté kládě.
Stezka vede po povalovém chodníku napříč rašeliništěm.
Stoupá vzhůru mezi starými smrky...
A směřuje do oblasti, kde v roce 2012 řádil rozsáhlý lesní požár.
Požár zasáhl veliké území (desítky kilometru čtverečních), ale v okrajových částech zasažené plochy nebyl tak silný a řada stromů oheň přežila. Podél stezky se střídají úseky živého a zdánlivě mrtvého, vyhořelého lesa. Ohněm skoro nedotčený les je i na březích jezer Swan (Labutí jezero) a Lower Twin (Dolní Dvojité jezero).
Sytě modrá jezerní hladina přímo vybízí k druhému dnešnímu koupání. Kolem není žádný jiný člověk, a tak se jen tak bez plavek ponořuji do čisté vody.
Dříve než bude tma, jdu od jezera ještě o pár mil dál. Táboření přímo u jezera se nedoporučuje, protože v jeho blízkosti žije medvěd. Vyhořelý les na první pohled působí tísnivým dojmem. Hrobové ticho je jen čas od času přerušeno hlasem sýkorek, sojek a veverek. Ale zdání klame, i zdánlivě mrtvý les je živý, a ohořelé kmeny stromů budou brzy poskytovat živiny pro novou generaci lesa.
Je už skoro úplná tma, když si ustýlám pod širákem pod jednou z borovic, která přežila ohnivé peklo, a na tmavě modré noční obloze pozoruji padající hvězdy.
No comments:
Post a Comment