Tuesday, August 16, 2016

Den 107: Čtyřnohá hajkerka

Sedlo pod vrcholem Scott - tábořiště u jezera Paynes
Míle 1571 - 1591
Celkem 20 mil

Ráno se probouzím za ptačího zpěvu horském sedle uprostřed divočiny. Na východ i ba západ se táhnou další a další, skoro nekonečné, modravé hřebeny hor. V prameni na úbočí svahu nabírám vodu a v dalším sedle chystám snídani. Když je hlad, tak namočené ovesné vločky chutnají výborně i bez vaření.



Po snidani procházím úbočími horských svahů a dvěma dalšími sedly. V jednom ze sedel se právě probouzí další hajkr. Pak stezka zahajuje pozvolný sestup k říčce Scott a do průsmyku Carter, který odděluje horská pásma Trinity Alps a Mramorové hory ("Marble Mountains").



Od říčky je to do průsmyku docela prudký dokopec. A na vrcholu stoupání se objevuje šipka "trail magic".

Přeloženo do češtiny to znamená něco jako "kouzlo pěšiny". Na parkovišti je stolek a na stolku dokonalá polní kuchyně s rajčaty že zahrádky, vinnými hrozny, melouny, avokády a velkém hrnci se vaří fazole. Občerstvení pro kolemjdoucí přichystali Treefrog a jeho kamarád Glide.



Treefrog má v údolí farmu, kde pěstuje rajčata, okurky, papriky a spoustu další zeleniny. Letos rozbíhá byznys a sušenou předvařenou směs rajčat, fazolí a paprik na objednávku prodává hajkrům.



Spolu s dalšími poutníky, kteří právě dorazili, si pochutnáváme na tortilách s fazolemi, paprikami a další zeleninou. Myslím, že je to pro Treefroga dobrá reklama. Dojdu-li dál na sever do Oregonu a Washingtonu, tak si od něj nejspíš nějaké sušené fazole objednám.

Zatímco Treefrog chystá druhou várku fazolí, přicházejí hajkři Handsome, Moonshine a jejich vlčák Dodža. Všichni tři sem došli celou trasu od mexické hranice. Dodža má na předních tlapách boty a nese si vlastní baťůžek s jídlem na cestu.



Dávám si ještě jednu porci fazolí a pak už je čas vyrazit vzhůru. Následující horské pásmo má název "Ruské hory" ("Russian Mountains"). Pěšina střídavě stoupá a klesá, převážně však stoupá prudkým úbočím horských svahů.



Je horké letní odpoledne, sluníčko pálí, a tak si v závěru stoupání dávám pauzu ve stínu velkého kamene s výhledem na sopku Shasta. Mezitím se mi na slunci chystá namočený kuskus a nabíjí baterka do mobilu.



Stezka vstupuje na území divočiny "Russian Wilderness" a směřuje k severozápadu po vrstevnici prudkého suťového svahu kolem několika potoků a pramenů.




V minulých letech (pravděpodobně i v loňském roce) v lese hořelo. Stezka střídavě prochází úseky živého a vyhořelého lesa.




V oblasti spaleniště pěšina stoupá vzhůru na pod zubatý skalní hřeben s výhledem hluboko do údolí řeky Salmon ("Lososí řeka").



Na opačné straně hřbetu pokračuje vypálený les. Požár byl v tomto místě silnější a jenom pár stromů přežilo ohnivé peklo.



V horském sedle mezi zčernalými kmeny znovu vykukuje sopka Shasta s bílou ledovcovou čepicí. Začíná se šeřit, když přicházím k horskému jezeru Paynes. U jezera táboří několik hajkrů. Za měsíčního svitu skáču do vody a plavu doprostřed jezera. Pod hustými větvemi smrků unavený, ale i umytý usínám.


No comments:

Post a Comment