Plácek pod borovicí - plácek pod jalovcem na hraně svahu Hat Creek Rim
Míle 1379 - 1397
Celkem 18 mil
Dnešní etapa poutě vede po horní hraně strmého skalního svahu "Hat Creek Rim". Svah je tvořen vyvřelými černě zbarvenými horninami. Vyrážím na cestu brzy za svítání, dříve než slunce začne připalovat.
Cestou potkávám pasoucí se krávy.
Důležitou odbočkou pro žíznivé pocestné je stezka k prameni Ztraceného potoka ("Lost Creek") ve skalní soutěsce pod svahem. Sestup 150 m dolů se vyplatí: Příští spolehlivý vodní zdroj je 23 mil daleko.
Nabírám šest litrů vody. Při průměrné spotřebě 4 míle na litr tj. zhruba 16 litrů na 100 km by to měla být dostatečná zásoba.
Podél odbočky dozrává divoký červený rybíz.
Na hraně výslunného svahu rostou desítky druhů teplomilných bylin a keřů. Žlutě kvetoucí "králičí keř" (ericameria, anglicky "rabbitbrush") opylují divoké včely.
Manzanita, keř vzdáleně příbuzný medvědici lékařské, má plody s písčitou příchutí suchých jablíček.
Semínka keře cercocarpus se šíří větrem pomocí vrtulek s chmýřím připomínajícím ptačí peří. Vrtulka napomáhá i při zavrtání semínka do země.
K dalším keřům a stromům na svahu patří pelyněk (artemisia), jalovec, různé druhy zakrslých dubů a borovic.
Pod jalovcem si dávám dlouhou polední pauzu a pozoruji ještěrku, jak šplhá po kmeni.
Na trase mezi skalami se vyplatí být na pozoru. Ze skalní dutiny vidím vylézat a pak i slyším chřestýše, který chrastěním varuje kolemjdoucí. Je to druhý chřestýš pozorovaný na mojí cestě po hřebenovce. Toho prvního jsem viděl na jihu blízko mexické hranice. Tentokrát se ani nepokouším o fotku a rychle přidávám do kroku od hada pryč.
Zhruba 10 mil od místa, kde jsem ráno tankoval vodu, se nachází lavička ve stínu jalovce a u lavičky demižony plné vody. Jedná se o stanoviště "water cache" (vodní skrýš) s vodou pro hajkry v nouzi. Je zde i solární nabíječka na dobití mobilů.
Osobně jsem si před startem pouti dal závazek, že zásadně nebudu brát vodu z vodních keší a tento závazek dodržuji i zde. Myslím, že vodní skrýše jsou určeny skutečně jen pro případ nouze, a nelze na ně stoprocentně spoléhat. Navíc se občas u vodních skrýší, nejsou-li udržovány, hromadí různé odpadky, ale tahle vodní keš je vzorně udržována a poskytuje vítané místo k odpočinku. Píšu zápis do návštěvní knihy a kráčím dál.
Procházím kolem mělkého rybníčku s vodou pro krávy. Nejspíš z tohoto bahnitého rybníčku pila vodu žízní vysílená Cheryl Strayed, která v knize "divočina" popisuje, jak se s vyplazeným jazykem doplazila k vodě. Tehdy v roce 1997 vodní skrýš ještě neexistovala.
Plošina nad svahem tak trochu připomíná krajinu suché africké savany.
Pak se stezka vrací na hranu skalního srázu s výhledy na sopky Lassen na jihu a Shasta na severu.
Začíná se pomalu stmívat, a tak se uvelebuji na skalní plošině na hraně svahu. Dlouho do noci sedím na vyhřátých kamenech, okolo tiše poletují netopýři a nade mnou vycházejí hvězdy.
Míle 1379 - 1397
Celkem 18 mil
Dnešní etapa poutě vede po horní hraně strmého skalního svahu "Hat Creek Rim". Svah je tvořen vyvřelými černě zbarvenými horninami. Vyrážím na cestu brzy za svítání, dříve než slunce začne připalovat.
Cestou potkávám pasoucí se krávy.
Důležitou odbočkou pro žíznivé pocestné je stezka k prameni Ztraceného potoka ("Lost Creek") ve skalní soutěsce pod svahem. Sestup 150 m dolů se vyplatí: Příští spolehlivý vodní zdroj je 23 mil daleko.
Nabírám šest litrů vody. Při průměrné spotřebě 4 míle na litr tj. zhruba 16 litrů na 100 km by to měla být dostatečná zásoba.
Podél odbočky dozrává divoký červený rybíz.
Na hraně výslunného svahu rostou desítky druhů teplomilných bylin a keřů. Žlutě kvetoucí "králičí keř" (ericameria, anglicky "rabbitbrush") opylují divoké včely.
Manzanita, keř vzdáleně příbuzný medvědici lékařské, má plody s písčitou příchutí suchých jablíček.
Semínka keře cercocarpus se šíří větrem pomocí vrtulek s chmýřím připomínajícím ptačí peří. Vrtulka napomáhá i při zavrtání semínka do země.
K dalším keřům a stromům na svahu patří pelyněk (artemisia), jalovec, různé druhy zakrslých dubů a borovic.
Pod jalovcem si dávám dlouhou polední pauzu a pozoruji ještěrku, jak šplhá po kmeni.
Na trase mezi skalami se vyplatí být na pozoru. Ze skalní dutiny vidím vylézat a pak i slyším chřestýše, který chrastěním varuje kolemjdoucí. Je to druhý chřestýš pozorovaný na mojí cestě po hřebenovce. Toho prvního jsem viděl na jihu blízko mexické hranice. Tentokrát se ani nepokouším o fotku a rychle přidávám do kroku od hada pryč.
Zhruba 10 mil od místa, kde jsem ráno tankoval vodu, se nachází lavička ve stínu jalovce a u lavičky demižony plné vody. Jedná se o stanoviště "water cache" (vodní skrýš) s vodou pro hajkry v nouzi. Je zde i solární nabíječka na dobití mobilů.
Osobně jsem si před startem pouti dal závazek, že zásadně nebudu brát vodu z vodních keší a tento závazek dodržuji i zde. Myslím, že vodní skrýše jsou určeny skutečně jen pro případ nouze, a nelze na ně stoprocentně spoléhat. Navíc se občas u vodních skrýší, nejsou-li udržovány, hromadí různé odpadky, ale tahle vodní keš je vzorně udržována a poskytuje vítané místo k odpočinku. Píšu zápis do návštěvní knihy a kráčím dál.
Procházím kolem mělkého rybníčku s vodou pro krávy. Nejspíš z tohoto bahnitého rybníčku pila vodu žízní vysílená Cheryl Strayed, která v knize "divočina" popisuje, jak se s vyplazeným jazykem doplazila k vodě. Tehdy v roce 1997 vodní skrýš ještě neexistovala.
Plošina nad svahem tak trochu připomíná krajinu suché africké savany.
Pak se stezka vrací na hranu skalního srázu s výhledy na sopky Lassen na jihu a Shasta na severu.
Začíná se pomalu stmívat, a tak se uvelebuji na skalní plošině na hraně svahu. Dlouho do noci sedím na vyhřátých kamenech, okolo tiše poletují netopýři a nade mnou vycházejí hvězdy.
No comments:
Post a Comment