Kemp u přehrady Fish Lake - vrchol sopky Mount McLoughlin
2 míle zpět na PCT + PCT míle 1771 - 1775 + 4 míle odbočka na vrchol
Celkem 10 mil
Probouzím se v útulném tábořišti na břehu nádrže "Rybí jezero" ("Fish Lake"). Tentokrát se mi vůbec nechce ven z vyhřátého spacáku. Nakonec přece jenom vylézám a vařím na zahřátí černý čaj. Mám signál, a tak odesílám příspěvky do blogu a odepisuji pár ímejlů. Hodiny v mobilu ukazují devět ráno. To je čas, kdy otevírá místní kavárna. Není kam spěchat; V kavárně jsem byl včera na večeři a obsluha byla velmi milá, a tak rád zajdu i na pozdní snídani. Dávám si hrnek černého kafe a topinky s výbornou domácí marmeládou.
Do kavárny přicházejí další turisté, kteří právě ukončili několikadenní pěší tůru. Vyptávám se, kde všude byli, a přijde řeč i na sopku Mount McLoughlin, která se tyčí přímo nad námi. Z vysokých sopek Kaskádového pohoří je Mount McLoughlin jeden z nejpřístupnějších pro běžné turisty. Vrchol se nachází pouhé 4 míle od PCT s převýšením 3500 stop (1000 m). Můj plán pro dnešní den je jasný: Zkusím vylézt na vrchol sopky.
Vracím se na stezku PCT a z potoka nabírám šest litrů vody. Na posilu zobu bobule muchovníku, vstupuji do divočiny "Sky Lakes Wilderness" a za chvíli se ocitám na rozcestí s odbočkou k vrcholu Mount McLoughlin. Cestou potkávám jednoho z dobrovolníků, který pracuje na údržbě PCT. Ten potvrzuje, že až na vrchol sopky vede stezka a na vrcholu je nouzový bivak, chráněný před větrem.
První míle odbočky vede skoro po rovině vzrostlým lesem.
Začínám trochu pochybovat, jsem-li na správné stezce. V tom okamžiku začíná prudké stoupání vzhůru suťovými poli a lávovými proudy s výhledem na jezera a přehrady obklopené zeleným mořem lesů.
Se stoupající výškou se mění druhové složení lesa. Vzrostlé smrky a douglasky nahrazuje pokroucená kleč. Slunce se schovalo za horu a ve větvích kosodřeviny se ozývá hlasité skřehotání sojek. O čem asi spolu diskutují?
Na horní hranici lesa se pěšina ztrácí. Nejjistější cesta na vrchol je držet se ostrého hřebene. Obtěžkán pěti litry vody na zádech často lezu po čtyřech. V severních svazích hory svítí zbytky bílého sněhu.
Špičatý sopečný kužel vrhá stín na okolní krajinu. Přelézám několik skalních výběžků a před sebou vidím hlavní vrchol sopky.
Krátce před západem slunce jsem nahoře na 2895 m (9495 stop) vysokém vrcholu sypaného struskového kužele. Na vrcholu není žádný kráter nebo viditelný sopečný jícen; geologové odhadují, že k poslednímu výbuchu došlo před třiceti tisícovkami let. Mezi kameny se však ukrývají hluboké dutiny. Zapisuji se do vrcholové knihy a pozoruji západ slunce.
Jsem na vrcholu sopky jediný člověk, ale nejsem sám. Ze skalních dutin vylézají brouci a z poza kamene na mě vykukuje lasička. Kousek od vrcholu se nachází bivak, chráněný před větrem kamennou zídkou.
Navlékám na sebe všechny vrstvy, zalézám do spacáku a na zahřátí vařím kuskus a bylinkový čaj. Na obloze vycházejí první hvězdy. Přímo nad hlavou s roztaženými křídly svítí souhvězdí Labuť, kousek vedle Labutě rozpoznávám Orla a Delfína. V dálce hluboko pode mnou svítí světla dvou měst: na východě Klamath Falls a na západě Medford. Na severu pod velkým vozem, v místech kam směřuje trasa PCT, je černočerná tma.
Pár dalších záběrů z vrcholu sopky:
Píseň na dnešní noc:
HALELUJA.
Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách!
Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy.
Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.
Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy,
chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno,
on tomu dal povstal navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine.
Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně,
oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo,
horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,
zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo,
králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země,
jinoši i panny, starci i mladí.
Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem.
(žalm 148, 1 - 13)
2 míle zpět na PCT + PCT míle 1771 - 1775 + 4 míle odbočka na vrchol
Celkem 10 mil
Probouzím se v útulném tábořišti na břehu nádrže "Rybí jezero" ("Fish Lake"). Tentokrát se mi vůbec nechce ven z vyhřátého spacáku. Nakonec přece jenom vylézám a vařím na zahřátí černý čaj. Mám signál, a tak odesílám příspěvky do blogu a odepisuji pár ímejlů. Hodiny v mobilu ukazují devět ráno. To je čas, kdy otevírá místní kavárna. Není kam spěchat; V kavárně jsem byl včera na večeři a obsluha byla velmi milá, a tak rád zajdu i na pozdní snídani. Dávám si hrnek černého kafe a topinky s výbornou domácí marmeládou.
Do kavárny přicházejí další turisté, kteří právě ukončili několikadenní pěší tůru. Vyptávám se, kde všude byli, a přijde řeč i na sopku Mount McLoughlin, která se tyčí přímo nad námi. Z vysokých sopek Kaskádového pohoří je Mount McLoughlin jeden z nejpřístupnějších pro běžné turisty. Vrchol se nachází pouhé 4 míle od PCT s převýšením 3500 stop (1000 m). Můj plán pro dnešní den je jasný: Zkusím vylézt na vrchol sopky.
Vracím se na stezku PCT a z potoka nabírám šest litrů vody. Na posilu zobu bobule muchovníku, vstupuji do divočiny "Sky Lakes Wilderness" a za chvíli se ocitám na rozcestí s odbočkou k vrcholu Mount McLoughlin. Cestou potkávám jednoho z dobrovolníků, který pracuje na údržbě PCT. Ten potvrzuje, že až na vrchol sopky vede stezka a na vrcholu je nouzový bivak, chráněný před větrem.
První míle odbočky vede skoro po rovině vzrostlým lesem.
Začínám trochu pochybovat, jsem-li na správné stezce. V tom okamžiku začíná prudké stoupání vzhůru suťovými poli a lávovými proudy s výhledem na jezera a přehrady obklopené zeleným mořem lesů.
Se stoupající výškou se mění druhové složení lesa. Vzrostlé smrky a douglasky nahrazuje pokroucená kleč. Slunce se schovalo za horu a ve větvích kosodřeviny se ozývá hlasité skřehotání sojek. O čem asi spolu diskutují?
Na horní hranici lesa se pěšina ztrácí. Nejjistější cesta na vrchol je držet se ostrého hřebene. Obtěžkán pěti litry vody na zádech často lezu po čtyřech. V severních svazích hory svítí zbytky bílého sněhu.
Špičatý sopečný kužel vrhá stín na okolní krajinu. Přelézám několik skalních výběžků a před sebou vidím hlavní vrchol sopky.
Krátce před západem slunce jsem nahoře na 2895 m (9495 stop) vysokém vrcholu sypaného struskového kužele. Na vrcholu není žádný kráter nebo viditelný sopečný jícen; geologové odhadují, že k poslednímu výbuchu došlo před třiceti tisícovkami let. Mezi kameny se však ukrývají hluboké dutiny. Zapisuji se do vrcholové knihy a pozoruji západ slunce.
Jsem na vrcholu sopky jediný člověk, ale nejsem sám. Ze skalních dutin vylézají brouci a z poza kamene na mě vykukuje lasička. Kousek od vrcholu se nachází bivak, chráněný před větrem kamennou zídkou.
Navlékám na sebe všechny vrstvy, zalézám do spacáku a na zahřátí vařím kuskus a bylinkový čaj. Na obloze vycházejí první hvězdy. Přímo nad hlavou s roztaženými křídly svítí souhvězdí Labuť, kousek vedle Labutě rozpoznávám Orla a Delfína. V dálce hluboko pode mnou svítí světla dvou měst: na východě Klamath Falls a na západě Medford. Na severu pod velkým vozem, v místech kam směřuje trasa PCT, je černočerná tma.
Pár dalších záběrů z vrcholu sopky:
Píseň na dnešní noc:
HALELUJA.
Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách!
Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy.
Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.
Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy,
chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno,
on tomu dal povstal navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine.
Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně,
oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo,
horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,
zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo,
králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země,
jinoši i panny, starci i mladí.
Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem.
(žalm 148, 1 - 13)
No comments:
Post a Comment