Tábořiště u padlé borovice a veverčích nor - sedlo nad údolím Loupežnického potoka ("Robber Creek")
Míle 1525 - 1547
Celkem 22 mil
V noci jsem spal jenom trochu, protože skoro celou noc kolem probíhaly veverky, které vylézaly a znovu rychle zalézaly do děr v zemi a v zetlelém borovicovém kmeni. Občas jsem cítil, jak mě veverka tahá za kulich a leze po spacáku. Přesto biologické hodiny v přírodě fungují dokonale a za svítání (podle hodinek v půl šesté) se budím a vstávám. Upřímně jsem rád, že už je ráno. Tady je jedna z veverek. Jedná se o drobné "zemní veverky" (čipmunkové, anglicky "chipmunk" nebo "ground squirrel"), známé též jako cipmunkovekteré hnízdí pod zemí ve skalních dutinách nebo pod kmeny padlých stromů.
Vychází slunce a na obzoru svítí ledovce na vrcholu Shasta. V centrálním kalifornském údolí teď panují čtyřicetistupňová vedra, tady na hřebeni je během dne maximálně kolem třiceti a navíc občas zafouká svěží vítr.
Nabírám vodu ve studánce a stinným lesem vstupuji do oblasti ledovcové morény, která tvoří hráz jezera Porcupine.
Průzračná jezerní voda vybízí k rannímu plavání. Dva hajkři, kteří táboří ve skalách nad jezerem, říkají, že voda je teplá. A mají pravdu. V čiré jezerní hladině se zrcadlí okolní lesy a skály, odhazuji šatstvo, a jen tak bez plavek lezu do vlažné, ale rozhodně ne ledové vody. Plavu skoro doprostřed jezera a během plavání se mi protahují zatuhlé svaly.
Pak na zahřátí vařím vydatnou snídani a pokračuji po vrstevnici horskými lesy a loukami. Na loukách roste spousta léčivých a nejspíš i jedlých bylin - jedna z nich nápadně připomíná libeček - ale nedokážu zatím určit, o jaké druhy se jedná. Všude kolem pobíhají veverky a poletují motýli.
Kmeny smrků, douglasek a borovic jsou porostlé hustou vrstvou lišejníků. Na jednom z lesním palouků poprvé na hřebenovce ochutnávám pravé maliny.
V pravé poledne přicházím k dalšímu ledovcovému jezeru. Název jezera "Deadfall Lake" je podle kmenů mrtvých stromů padlých do vody. Voda je průzračná a čistá a vybízí k druhému dnešnímu koupání bez plavek. Mezitím mi solární nabíječka v horkém posledním slunci dobíjí baterky do mobilu.
Následující úsek prochází kolem několika potoků a pramenů. Některé prameny ani nejsou v mapě a nebo jsou označené jako občasné, přesto všechny vydatně tečou díky nadprůměrné sněhové pokrývce letošní zimy.
Rozkvetlými loukami přicházím do sedla se zaparkovanými auty výletníků.
Za parkovištěm jsem opět v přírodě mezi skalničkami.
V prosvětleném borovicovém lese na sluníčku kvetou astry a celá řada dalších květin. Je slyšet skřehotavý hlas sojek i štěbetání a cvrlikání zemních veverek, které tak trochu připomíná ptačí zpěv.
Pěšina vede celou dobu pohodlně po vrstevnici a kamenným mořem přichází ke slepencovému skalními výchozu s výhledem na jezero v údolí.
Nad skalním ostrohem vařím k večeři kuskus a pozoruji veverky, které bydlí v dutinách mezi kameny.
Stezka pokračuje dál po vrstevnici úbočím zalesněných hor. Ve stínu u potoka kvetou obří tmavě zelené květy. Až budu mít signál, pokusím se dohledat, o jaký druh se jedná.
Z dalšího sedla se otevírá pohled na horské pleso a vrchol sopky Shasta. Zdravím se s jednou z poutnic, která se utábořila v sedle a právě vaří večeři.
Já jdu ještě o kousek dál na skalní hřbet, odkud se dívám na západ slunce. Dole v údolí se pasou krávy a ozývá se zvonění zvonků a bučení. Se západem slunce zvonky utichají, ale začíná být slyšet bzučení a pištění komárů. Ve skalách pod borovicí stavím stan, zalézám dovnitř a spokojeně usínám.
Míle 1525 - 1547
Celkem 22 mil
V noci jsem spal jenom trochu, protože skoro celou noc kolem probíhaly veverky, které vylézaly a znovu rychle zalézaly do děr v zemi a v zetlelém borovicovém kmeni. Občas jsem cítil, jak mě veverka tahá za kulich a leze po spacáku. Přesto biologické hodiny v přírodě fungují dokonale a za svítání (podle hodinek v půl šesté) se budím a vstávám. Upřímně jsem rád, že už je ráno. Tady je jedna z veverek. Jedná se o drobné "zemní veverky" (čipmunkové, anglicky "chipmunk" nebo "ground squirrel"), známé též jako cipmunkovekteré hnízdí pod zemí ve skalních dutinách nebo pod kmeny padlých stromů.
Vychází slunce a na obzoru svítí ledovce na vrcholu Shasta. V centrálním kalifornském údolí teď panují čtyřicetistupňová vedra, tady na hřebeni je během dne maximálně kolem třiceti a navíc občas zafouká svěží vítr.
Nabírám vodu ve studánce a stinným lesem vstupuji do oblasti ledovcové morény, která tvoří hráz jezera Porcupine.
Průzračná jezerní voda vybízí k rannímu plavání. Dva hajkři, kteří táboří ve skalách nad jezerem, říkají, že voda je teplá. A mají pravdu. V čiré jezerní hladině se zrcadlí okolní lesy a skály, odhazuji šatstvo, a jen tak bez plavek lezu do vlažné, ale rozhodně ne ledové vody. Plavu skoro doprostřed jezera a během plavání se mi protahují zatuhlé svaly.
Pak na zahřátí vařím vydatnou snídani a pokračuji po vrstevnici horskými lesy a loukami. Na loukách roste spousta léčivých a nejspíš i jedlých bylin - jedna z nich nápadně připomíná libeček - ale nedokážu zatím určit, o jaké druhy se jedná. Všude kolem pobíhají veverky a poletují motýli.
Kmeny smrků, douglasek a borovic jsou porostlé hustou vrstvou lišejníků. Na jednom z lesním palouků poprvé na hřebenovce ochutnávám pravé maliny.
V pravé poledne přicházím k dalšímu ledovcovému jezeru. Název jezera "Deadfall Lake" je podle kmenů mrtvých stromů padlých do vody. Voda je průzračná a čistá a vybízí k druhému dnešnímu koupání bez plavek. Mezitím mi solární nabíječka v horkém posledním slunci dobíjí baterky do mobilu.
Následující úsek prochází kolem několika potoků a pramenů. Některé prameny ani nejsou v mapě a nebo jsou označené jako občasné, přesto všechny vydatně tečou díky nadprůměrné sněhové pokrývce letošní zimy.
Rozkvetlými loukami přicházím do sedla se zaparkovanými auty výletníků.
Za parkovištěm jsem opět v přírodě mezi skalničkami.
V prosvětleném borovicovém lese na sluníčku kvetou astry a celá řada dalších květin. Je slyšet skřehotavý hlas sojek i štěbetání a cvrlikání zemních veverek, které tak trochu připomíná ptačí zpěv.
Pěšina vede celou dobu pohodlně po vrstevnici a kamenným mořem přichází ke slepencovému skalními výchozu s výhledem na jezero v údolí.
Nad skalním ostrohem vařím k večeři kuskus a pozoruji veverky, které bydlí v dutinách mezi kameny.
Stezka pokračuje dál po vrstevnici úbočím zalesněných hor. Ve stínu u potoka kvetou obří tmavě zelené květy. Až budu mít signál, pokusím se dohledat, o jaký druh se jedná.
Z dalšího sedla se otevírá pohled na horské pleso a vrchol sopky Shasta. Zdravím se s jednou z poutnic, která se utábořila v sedle a právě vaří večeři.
Já jdu ještě o kousek dál na skalní hřbet, odkud se dívám na západ slunce. Dole v údolí se pasou krávy a ozývá se zvonění zvonků a bučení. Se západem slunce zvonky utichají, ale začíná být slyšet bzučení a pištění komárů. Ve skalách pod borovicí stavím stan, zalézám dovnitř a spokojeně usínám.
No comments:
Post a Comment