Dubový les - tábořiště nad potokem Peavine Creek
Míle 1414 - 1430 plus 1 míle okruh kolem vodopádů
Celkem 17 mil
Vstávám za ptačího zpěvu v dubovém háji. Po dlouhé době jsou na obloze mraky. Asi po dvou mílích cesty listnatým lesem přecházím lávku přes suché kamenité říční koryto.
Říčka Burney Creek je v tomto úseku v létě většinou suchá. Veškerá voda teče pod zemí. Po půl kilometru se v suchém korytě objevuje první voda.
Proud řeky rychle zesiluje...
Na stanovišti pro rybáře (přístupném i pro vozíčkáře) si dávám snídani.
Řeka nadále sílí a za chvilku slyším hukot vodopádů Burney Falls.
Burney Falls jsou dva vodopády v jednom: Polovina objemu vody vyvěrá v řečišti 1 km proti proudu, zbytek vody vytéká z podzemí přímo v místě vodopádů. Zde je vidět detail:
Jedná se o podzemní tok: staré řečiště říčky Burney, pokryté vrstvou ztuhlé lávy.
Kilometrový okruh vede dolů pod vodopád s pohledy na vodu vyvěrající ze skály z různých úhlů.
V infocentru se nachází výstavka s příčným řezem vodopády a s poučnou expozicí o stopách a trusu obyvatel okolních lesů.
Název místa "Burney" je podle osadníka Samuela Burneyho, který byl poblíž vodopádů zastřelen. Dlouho před příchodem bělochů byly vodopády posvátným místem indiánů. Ve 20. letech minulého století hrozilo, že vodopády Burney skončí pod hladinou přehrady. Díky úsilí rodiny Mc Arturových, kteří ve 20. letech koupili okolní pozemky a darovali je státu, jsou vodopády zachovány i pro příští generace.
Po prohlídce infocentra jdu do prodejny v blízkém kempu dokoupit pár oříšků a rozinek. Mají zde i bohatý hajkr box s ovesnými vločkami a sušenými banány. Kolem poledne vyrážím zpátky na hřebenovku.
Hrebenovka vede doubravou k přehradní hrázi a vodní elektrárně Briton na řece Pit.
Ve svahu za přehradou dozrávají první sladké ostružiny.
Stezka stoupá smíšenými lesy a slunnými stráněmi pomalu vzhůru.
Pak sestupuje do soutěsky skalního potoka ("Rock Creek"). Úzká pěšinka vede k studené hluboké tůni pod hučícím vodopádem, která přímo vybízí k odpolední siestě a ke koupání.
Za soutěskou pěšina nadále stoupá smíšenými lesy, které tak trochu připomínají lesy doma v Čechách. Pod stromy vyrůstají semenáčky dubů a borovic a tmavě zelené kapradí.
Za soumraku kousek od cesty objevuji ukryté tábořiště, vařím k večeři kuskus se smaženou cibulkou, proti komárům stavím stan a když vycházejí první hvězdy, jdu rychle do hajan.
Míle 1414 - 1430 plus 1 míle okruh kolem vodopádů
Celkem 17 mil
Vstávám za ptačího zpěvu v dubovém háji. Po dlouhé době jsou na obloze mraky. Asi po dvou mílích cesty listnatým lesem přecházím lávku přes suché kamenité říční koryto.
Říčka Burney Creek je v tomto úseku v létě většinou suchá. Veškerá voda teče pod zemí. Po půl kilometru se v suchém korytě objevuje první voda.
Proud řeky rychle zesiluje...
Na stanovišti pro rybáře (přístupném i pro vozíčkáře) si dávám snídani.
Řeka nadále sílí a za chvilku slyším hukot vodopádů Burney Falls.
Burney Falls jsou dva vodopády v jednom: Polovina objemu vody vyvěrá v řečišti 1 km proti proudu, zbytek vody vytéká z podzemí přímo v místě vodopádů. Zde je vidět detail:
Jedná se o podzemní tok: staré řečiště říčky Burney, pokryté vrstvou ztuhlé lávy.
Kilometrový okruh vede dolů pod vodopád s pohledy na vodu vyvěrající ze skály z různých úhlů.
V infocentru se nachází výstavka s příčným řezem vodopády a s poučnou expozicí o stopách a trusu obyvatel okolních lesů.
Název místa "Burney" je podle osadníka Samuela Burneyho, který byl poblíž vodopádů zastřelen. Dlouho před příchodem bělochů byly vodopády posvátným místem indiánů. Ve 20. letech minulého století hrozilo, že vodopády Burney skončí pod hladinou přehrady. Díky úsilí rodiny Mc Arturových, kteří ve 20. letech koupili okolní pozemky a darovali je státu, jsou vodopády zachovány i pro příští generace.
Po prohlídce infocentra jdu do prodejny v blízkém kempu dokoupit pár oříšků a rozinek. Mají zde i bohatý hajkr box s ovesnými vločkami a sušenými banány. Kolem poledne vyrážím zpátky na hřebenovku.
Hrebenovka vede doubravou k přehradní hrázi a vodní elektrárně Briton na řece Pit.
Ve svahu za přehradou dozrávají první sladké ostružiny.
Stezka stoupá smíšenými lesy a slunnými stráněmi pomalu vzhůru.
Pak sestupuje do soutěsky skalního potoka ("Rock Creek"). Úzká pěšinka vede k studené hluboké tůni pod hučícím vodopádem, která přímo vybízí k odpolední siestě a ke koupání.
Za soutěskou pěšina nadále stoupá smíšenými lesy, které tak trochu připomínají lesy doma v Čechách. Pod stromy vyrůstají semenáčky dubů a borovic a tmavě zelené kapradí.
Za soumraku kousek od cesty objevuji ukryté tábořiště, vařím k večeři kuskus se smaženou cibulkou, proti komárům stavím stan a když vycházejí první hvězdy, jdu rychle do hajan.
No comments:
Post a Comment