Den 47: Na obzoru Sierra Nevada!

Žulové balvany - kemp v sedle "Walker Pass"
Míle 626 - 651
Celkem 25 mil

Ve skalní dutině mě několikrát za noc probudilo kvílení větru. Vstávám za tmy - hodinky v mobilu ukazují 4:30. Na obzoru svítá a za prudkých poryvů větru vyrážím na cestu. Po několika mílích přicházím k osamocené borovici a v závětří vařím ovesné vločky a horký čaj. Následuje sestup do horského průsmyku. Na cestě průsmykem stojí džíp. Majitelem džípu je bývalý hajkr "Devilfish", který pro příchozí přivezl kanystry s vodou (pouze pro případ nouze!) a jídlo. Do kasičky věnuji $2 a beru si 3 tortily.

Cedule u stezky ukazuje "wilderness". Vstupujeme do divočiny. Pěšina stoupá serpentinami vzhůru. Se stoupající výškou ve svahu začínají růst borovice a juky. Beru si pár plodů na večeři a obdivuji skalisko s tváří indiánského náčelníka.

Na vrcholu ve výšce 7000 stop (2100 m) se otevírá pohled do dálky. Na obzoru vidím zasněžené vrcholky Sněhových Hor: pohoří Sierra Nevada! Tam vysoko mezi zasněžené velikány směřují moje kroky.
Nahoře na hřebeni opět roste les. Na rozdíl od včerejška je to řídký porost borovic. Mezi borovicemi kvetou kaktusy - stále ještě se nacházíme na okraji pouště.

Náhorní plošinou, částečně lesem, částečně zarustajícím spaleništěm, kráčím na sever. Pohoří San Gabriel (150 mil zpátky) i Sierra Nevada (100 mil přede mnou) jsou jako na dlani. Poté sestupuji do sedla a průsmyku "Walker pass".

Úsek 42 mil (69 km) bez vodního zdroje jsem úspěšně překonal. Na tuto vzdálenost jsem nesl celkem 8 a půl litru. 8 litrů jsem vypil po cestě a zhruba půl litru mi zbylo. V kempu se zdravím s dalšími hajkry a vyčerpaný usínám.

Upozornění pro čtenáře: Dochází mi "šťáva" v mobilu, a tak příští aktualizace bude zhruba za 5 dní v Kennedy Meadows.

Notice for readers: the "juice" in my cell phone is running out,so don't expect the next blog update until around 6/20 (5 days from now).