Den 55: Jezero

Skalní ostroh u průsmyku Cottonwood Pass - kemp u rangerské stanice "Crabtree Meadow"
Míle 748 - 766 + 1 míle odbočky směrem na Mount Whitney
Celkem 19 mil

Probouzím se za bílého rána za ptačího zpěvu. I ve vysoké výšce (skoro 3300 metrů nad mořem) je překvapivě teplo. Dole pod horami je teď nejspíš jako v peci. V horském sedle "Cottonwood Pass" vítám vycházející sluníčko. Odtud je to necelý kilometr k prvnímu horskému jezeru. Ledovcové pleso "Chicken Spring Lake" je obklopené strmými svahy se zbytky sněhu. Tábořit přímo na břehu je zakázáno, ale plavat v jezeře se smí, a tak se ponořuji do ledové vody, plavu doprostřed jezera a zpátky ke břehu.

Voda je čistá a studená a plave v ní spousta korýšů a potápníků. Kousek za jezerem stezka vstupuje na území národního parku Sequoia. Pro přenocování v národním parku je třeba povolení. Jako hajkr na PCT mám povolení, které mi umožňuje tábořit v přírodě,ve všech národních parcích na trase hřebenovky.

Nacházím se na horní hranici lesa. Vysoké štíty velehor jsou na dosah ruky. Stromy jsou zohybané větrem, dneska ráno je výjimečně bezvětří a jasně modrá obloha. Lepší počasí na přechod velehor jsem si nemohl přát.

Ve výšce si  jednotlivé stromy od sebe navzájem udržují uctivou vzdálenost. V půdě je jen omezené množství živin, a tak každý strom rozprostírá své kořeny do širokého okolí. Mnohem hustší lesní porost je v údolích u potoků. Stezka přechází jeden z mnoha čistých horských potůčků. Zdravím se s Laurou, rangerkou národního parku. Laura kontroluje můj permit (povolení k pobytu v divočině).

V údolí je hustý les a už z dálky je slyšet hučení dravé horské bystřiny. Potok se nazývá "Rock Creek" (Skalní potok). Potoky, říčky a mokřadní louky mi připomínají oblast Povydří na Šumavě. Přes potok nevede žádný most: poprvé nazouvám vodní orienťácké boty a brodím se po kolena hlubokým rychlým proudem.

Po úspěšném překonání bystřiny následuje strmý výšlap do dalšího horského sedla. Nejprve serpentinami na náhorní plošinu s horským lesem, pak do sedla "Guyot Pass" ve výšce 3350 m. Řídký vzduch je znát, po pár krocích se vždycky musím zastavit a zhluboka dýchat.

V sedle si spolu s dalšími hajkry dávám pauzu a vařím vydanou večeři (kuskus). Pak pokračuji do dalšího údolí potoka "Whitney Creek". V závěru údolí je vidět mohutný horský masív Mount Whitney: cíl zítřejšího výšlapu.

Opět přezouvám boty, brodím potok, a skoro za šera stavím stan v tábořišti u rangerské stanice "Crabtree Meadow" na odbočce směrem na Mount Whitney. Výše na stezce k vrcholu je táboření zakázáno. Zítra mě čeká výstup na nejvyšší bod.