Den 51: Příprava na přechod Sierry

Kennedy Meadows
("Zero" den - odpočinkový den)
Celkem 0 mil

Spolu s desítkami natěšených poutnic a poutníků trávím dnešní den v horečné přípravě na přechod sněhových velehor: pohoří Sierra Nevada. Nejpozději za několik dní budeme šplhat sněhem, ledem a řídkým vzduchem do výšky 4000 m na vrchol Mount Whitney, brodit se hlubokými potoky, a hledat stezku v divokých horských lesích plných medvědů. Příští civilizace na stezce je na míli 870 - 170 mil (270 km) daleko. Zhruba v polovině této vzdálenosti je možnost ústupu dolů do osady Independence.

Součástí povinné výbavy je medvědí kontejner. Jedná se o nádobu válcového tvaru se šroubovacím víkem a dvěma západkami. Průměr válce je větší, než velikost medvědí tlamy - medvěd tudíž nemá možnost se do kanystru prokousat. V medvědím kanystru musí být veškeré jídlo. Je to proto, aby se medvědi nenaučili jíst potraviny procházejících turistů. V minulosti byly zaznamenány případy, kdy medvěd hledající potravu překvapil a usmrtil spící turisty. Je-li kanystr umístěn dostatečně daleko od stanu, medvěd se nanejvýš zkusí dostat do kanystru zubama, a když zjistí, že to nejde, tak odejde z tábořiště pryč.

Dvě třetiny medvědího válce jsem naplnil směsí ovesných vloček, oříšků od babičky (babi díky!!!), slunečnicových semínek, rozinek a sušených banánů. Do třetí třetiny jsem naskládal pytlíky kuskusu, instantní rýže, sojové omáčky a nakonec několik zbylých balíčků od "Outdoor Herbivore".

Další nutnou výbavou je teplé oblečení. V horách bude určitě kosa. Zjišťuji, že jsem někde cestou ztratil teplou mikinu "Finlandia Hiihto" - nejspíš v hotelu v Mojave nebo v kempu v Tehachapi. Naštěstí někdo nechal v hajkr boxu několik triček s dlouhým rukávem. Hned je beru a doufám, že několik vrstev bude stačit, abych ve výšce úplně nezmrznul.

V jednom z balíčků jsem do Kennedy Meadows poslal orienťácké boty s kovovými hřeby na podrážce proti skluzu. Ty se budou hodit jako boty na překonání zmrzlého sněhu a rozvodněných horských říček a potoků. Zkouším, jak kanystr šikovně zabalit do batohu. Nakonec nejlíp funguje umístění nastojato v horní půlce batohu, nad spacákem a taškou s oblečením. Rohy batohu pak vycpávám šálou, ponožkami a dalšími drobnými předměty, a jdu k řece trénovat přechod hluboké vody.

V řece je voda po pás. Orienťácké boty s hřeby docela dobře drží i na kluzkých kamenech na říčním dně. Slyšel jsem, že někde možná bude voda až do výše ramen. Abych vyzkoušel, co to udělá s batohem, dělám ve vodě dřep. Přihlížející hajkři si myslí, že chci jít do vody kadit. Počítám do padesáti, pak vystupuji na břeh a vydávám z batohu navlhlý spacák. Voda se dostala na povrch spacáku, ale nedostala se úplně dovnitř. Řešení bude spacák umístit do nepromokavé igelitky. Jinak byl trénink úspěšný :-)

Zbytek dne prohledávám hajkr boxy a hledání se vyplácí: někdo v boxu nechal konzervu s fazolemi, těstoviny a ovesné vločky. V obchodě kupuji konzervu s rajčaty, a pochutnávám si na vydatné (a přitom levné) večeři. Za potlesku a výskotu všech přítomných do Kennedy Meadows přicházejí další a další poutníci - hajkři. Zítra by se ráno na verandě obchodu měla konat nedělní bohoslužba. Pak spolu s českými kamarády a dalšími natěšenými hajkry vykročíme proti proudu řeky do nitra zasněžené Sierry!