Den 49: Tvůj čas jen hvězdy měří

Tábořiště v sedle - tábořiště na skalním ostrohu
Míle 662 - 685
Celkem 23 mil

Od včerejška mám mobil i náhradní baterku skoro vybité. V mobilu zbývá 5%, a tak ho mám vypnutý. Čas na pěšině spolehlivě měří hvězdy. Když přímo nad mojí hlavou rozpínáná křídla souhvězdí Labuť, znamená to že do svítání zbývají 2 hodiny. A jakmile hvězdy na obloze  začínají blednout, je zhruba 4:30 - čas vyrazit vstříc novým dálkam!
Kráčím po vrstevnici na západní straně ostrého hřebene. Podél pěšiny pod širákem a ve stanech poutníci ještě tvrdě spí. Na stezce určitě patřím k ranním ptáčatům. Chodidla se mi odvděčují za včerejší operaci a šlapou jako po másle. Vysoko v horském sedle se objevují první sluneční paprsky. Kromě slunce mě zahřívá i horký černý čaj. Kolem prochází první hajkerka. Upozorňuje mě na značku [1/4] v křoví vedle stezky. Je to potvrzené: nacházím se ve čtvrtině úseku Pacifické hřebenovky mezi Mexikem a Kanadou. Státní hranice jsou jenom pomíjivé lidské výtvory. Není důležité, jestli dojdu až ke kanadské hraniční čáře. Cesta je víc než cíl. I když v koutku mozku mě občas hlodá myšlenka, co kdyby ...

Jsem vděčný za každé nové ráno a za každý další krok. Jdu ve stopách spisovatelky Cheryl Strayed, která spolu s batohem Monsterem plným knih po pěšině putovala v roce 1997: před devatenácti lety. Knížku "Divočina" doporučuju přečíst všem.  Pro mě to byl jeden z hlavních důvodů, proč se vydat na tuto pouť. Cheryl Strayed píše nejen o viditelné divočině, ale i o divočině v mezilidských vztazích mezi dětmi a rodiči, sourozenci, a zvířaty.
V dalším údolí se nachází koryto potoka "Spanish Needle Creek". Je to místo, kde Cheryl po více než 100 mílích (160 km) putování potkala prvního hajkra. U potoka před devatenácti lety sama strávila celou noc a den. Dnes je na hřebenovce poutníků o dost víc. Když se ve dne zastavím na pěšině, je skoro jisté že nejpozději do hodiny kolem projde aspoň jeden další hajkr. Blízkost dobrých lidí mi dodává pocit bezpečí. Na rozdíl od Cheryl Strayed čelí dnešní poutníci na PCT jiným výzvám. V roce 1997 byla suchá koryta plná vody. O 19 let později je voda vzácnost, a obrovské plochy lesa v důsledku sucha (a globálního oteplování?) lehly popelem. Na vlastní oči jsme svědky ústupu lesa a rozšiřování pouště. Naše batohy jsou obtěžkané šesti i více litry vzácné vody z pramenů a potoků, které ještě nevyschly.

Bez vody je i první přítok potoka "Spanish Needle Creek". Naposledy zapínám mobil a kontroluji vodní report, podle kterého voda teče v druhém přítoku. V suchém korytě leží bonbóny "lifesavers" plné mravenců. Opatrně vysypávám mravence a doplňuji zásoby cukru.

V druhém korytu potoka kousek proti proudu skutečně voda teče. S díky nabírám životně důležitou tekutinu a občerstven stoupám na další ostrý hřeben s dalekým výhledem do nehostinné Mohavské pouště. Někde za horami na východním obzoru se nachází hluboká proláklina "Údolí Smrti". Uléhám ve stínu borovice, když slyším známý hlas: Dostihla mě Petra. Mám radost, že Petra bude moct pokračovat pouť až do Sierry a Yosemitského národního parku. K obědu vařím kuskus (super rychlé, výživné a levné jídlo na vandr!) a pak sestupuji do dalšího údolí k potoku "Chimney Creek". Po cestě potkávám hajkerky Indy z Kanady a Gumby z Texasu. Indy byla nedávno na návštěvě v Praze a umí česky: "Naval pivo vole". Je radost slyšet bublání vydatně tekoucího potoka. U potoka potkávám další hajkry: Rich, Chipotle a za chvíli přichází i Petra. Vaříme večeři a někteří z nás se rozhodují zakempovat v blízkém tábořišti "Chimney Creek Camp". V tomto kempu před třemi týdny vypukl lesní požár. Pravděpodobně někdo z táborníků neuhasil důkladně táborový oheň; Další den pak začal foukat prudký vítr, oheň se vznítil a zapálil okolní suchý les. Naštěstí pro nás poutníky foukalo od západu a oheň se rozšířil směrem od pěšiny pryč. O týden později se statečným hasičům podařilo dostat požár pod kontrolu. Přesto je pohled na nedávno vyhořelý les pro nás varováním: Rozdělávat oheň je naprosto vyloučeno a plynový vařič používat s nejvyšší opatrností, pouze na holý místech (nejlépe na velkém kameni) více než metr od nejbližší vegetace.

Po včerejším odpočinku mám nohy plné energie, a tak pokračuji až do setmění vzhůru na další hřeben. Začínají být vidět první hvězdy, když si ustýlám pod mohutným stromem s červeně zbarvenou kůrou (listy připomínají jalovec, ale na jalovec má tato pro mě dosud neznámá dřevina příliš vysoký vzrůst). Pod širákem za měsíčního svitu a houkání sovy usínám.

Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.
~ Žalm 145: 8 - 9