Les v divočině Mount Thielsen - les blízko sedla Windigo Pass
2 míle na odbočce od Diamantového jezera + míle 1857 - 1875 na PCT
Celkem 20 mil
Z tábořiště ukrytého v hlubokém lese je to dvě míle zpátky na hlavní trasu PCT. Nad lesy se tyčí špičatý štít Mount Thielsen. Z jehličí občas vykukují houby prašivky, jedlé houby jsem zatím v okolí stezky neobjevil. Pěšina stoupá na hřeben k nejvyššímu bodů na PCT ve státě Oregon ve výšce 7560 stop (zhruba 2300 m), kde se ukazuje sluníčko a vařím snídani.
Hřebenová trasa pokračuje lesy s občasnými výhledy na jezera v údolí. Na jednom z vyhlídkových bodů vařím oběd a potkávám hajkerka Bluecheese z Německa, kterou jsem kdysi v noci vystrašil na nočním pochodu. Mám radost, že je stále na pěšině.
Pěšina vede přímo po hřebeni nebo v jeho blízkosti. V jednom ze sedel si dávám další pauzu. Vysypávám napadané jehličí ze skuliny mezi rameny batohu. Najednou vidím, že z dutiny něco vykukuje - je to lžíce, která se mi ztratila před osmi dny. Mám radost, že nezůstala někde v lese.
Fouká svěží vítr a oblohu zdobí stříbrná oblaka. Zdá se, že komárům už je letos odzvoněno.
Sluníčko zachází za hory. Je čas najít ukryté místo k přespání. Po několika pokusech nacházím útulné místečko v jehličí a po několika nocích ve stanu se ukládám ke spánku jen tak pod širákem pod oblohou plnou hvězd.
2 míle na odbočce od Diamantového jezera + míle 1857 - 1875 na PCT
Celkem 20 mil
Z tábořiště ukrytého v hlubokém lese je to dvě míle zpátky na hlavní trasu PCT. Nad lesy se tyčí špičatý štít Mount Thielsen. Z jehličí občas vykukují houby prašivky, jedlé houby jsem zatím v okolí stezky neobjevil. Pěšina stoupá na hřeben k nejvyššímu bodů na PCT ve státě Oregon ve výšce 7560 stop (zhruba 2300 m), kde se ukazuje sluníčko a vařím snídani.
Hřebenová trasa pokračuje lesy s občasnými výhledy na jezera v údolí. Na jednom z vyhlídkových bodů vařím oběd a potkávám hajkerka Bluecheese z Německa, kterou jsem kdysi v noci vystrašil na nočním pochodu. Mám radost, že je stále na pěšině.
Pěšina vede přímo po hřebeni nebo v jeho blízkosti. V jednom ze sedel si dávám další pauzu. Vysypávám napadané jehličí ze skuliny mezi rameny batohu. Najednou vidím, že z dutiny něco vykukuje - je to lžíce, která se mi ztratila před osmi dny. Mám radost, že nezůstala někde v lese.
Fouká svěží vítr a oblohu zdobí stříbrná oblaka. Zdá se, že komárům už je letos odzvoněno.
Sluníčko zachází za hory. Je čas najít ukryté místo k přespání. Po několika pokusech nacházím útulné místečko v jehličí a po několika nocích ve stanu se ukládám ke spánku jen tak pod širákem pod oblohou plnou hvězd.
No comments:
Post a Comment