Pod celtou u Jeleního jezera ("Deer Lake") - tábořiště u potoka na okraji divočiny Mount Adams
Míle 2206 - 2227
Celkem 21 mil
Včerejší déšť pokračoval celou noc a prší i ráno, ale pod celtou zůstávám skoro celý v suchu. Mokrá na povrchu je jenom zadní část spacáku, která sklouzla z karimatky, ale vlhkost se nedostala dovnitř spacího pytle. Příště celou podlahu pod celtou vystelu suchými plastovými pytli. Zůstávám ve spacáku, vařím čaj, a navlékám si šusťáky a mokré boty. Nejprve opatrně balím do tašky suché spací o v oblečení, pak zabaluji zbytek vybavení a nakonec balím i celtu. Krátce po osmé ráno jsem zpět na pěšině. Po několika mílích se zdá, že déšť pomalu ustává, a jenom ze stromů kape voda.
Přicházím k silnici, kde se zapisuji do knihy návštěvníků, a nastává malý zázrak: mezi mraky se objevuje kousek modré oblohy! Za chvilku se objevuje i sluníčko, které začíná svítit na svěží zelené listy kapradí.
Dnešní trasa ani na okamžik nevychází ze starých lesů. Z lesů se kouří a podél stezky vyrůstají houby. Místy se jedná i o houby hřibovité, pravděpodobně jedlé. Skoro všude tvoří lesní podrost borůvkové keře nebo sytě zelené kapradí.
Přecházím několik potoků a plochý hřbet. Za hřbetem stezka překračuje silnici, která vede do 20 km vzdálené osady Trout Lake. Kousek po před silnicí u stezky stojí dvě nádoby, které vypadají jako odpadkové koše.
Bližší prozkoumání odhaluje, že odpadkový koš je jen jedna z nádob. Ta druhá je skoro plná různých pochutin včetně jablek a pomerančů pro vysílené po poutníky. Jídlo zde nechali buddhističtí mniši, kteří sídlí v osadě Trout Lake. Na cestu si beru pomeranč a dvě jablka a zapisuji se do návštěvní knihy.
Za silnicí trasa PCT přechází lávku a po krátkém stoupání vstupuje na území divočiny Mount Adams. Tato divočina ze všech stran obklopuje vysoký sopečný vrchol.
Je čas začít se, poohlížet po vhodném místě k táboření. Zhruba jednu míli za lávkou leží tábořiště s ohništěm a lavičkami. Rozhlížím se, kde bych mohl postavit stan, a přidávají se ke mě i dva poutníci z Anglie.
Vedle ohniště někdo nechal pytel nebo vlastně staré tričko plné odpadků včetně zbytků jídla. Osoba, která tu pytel nechala, asi neumí číst. Stejně tak nechápu ani další osoby, které pravděpodobně do pytle přidali své odpadky. Jako by nevěděli, že odpadky zanechané v tábořišti skončí v žaludku divokých zvířat... Naštěstí je odpadkový koš od buddhistických mnichů jen necelou míli daleko. Ještě je trochu světlo, a proto se po postavení stanu vracím s pytlem míli zpátky a odpad sypu do řádného, pro zvěř nedostupného koše. Jsem rád, že pytel nemusím nést v batohu příštích sedmdesát mil, lezu do stanu, a spokojeně usínám.
Míle 2206 - 2227
Celkem 21 mil
Včerejší déšť pokračoval celou noc a prší i ráno, ale pod celtou zůstávám skoro celý v suchu. Mokrá na povrchu je jenom zadní část spacáku, která sklouzla z karimatky, ale vlhkost se nedostala dovnitř spacího pytle. Příště celou podlahu pod celtou vystelu suchými plastovými pytli. Zůstávám ve spacáku, vařím čaj, a navlékám si šusťáky a mokré boty. Nejprve opatrně balím do tašky suché spací o v oblečení, pak zabaluji zbytek vybavení a nakonec balím i celtu. Krátce po osmé ráno jsem zpět na pěšině. Po několika mílích se zdá, že déšť pomalu ustává, a jenom ze stromů kape voda.
Přicházím k silnici, kde se zapisuji do knihy návštěvníků, a nastává malý zázrak: mezi mraky se objevuje kousek modré oblohy! Za chvilku se objevuje i sluníčko, které začíná svítit na svěží zelené listy kapradí.
Dnešní trasa ani na okamžik nevychází ze starých lesů. Z lesů se kouří a podél stezky vyrůstají houby. Místy se jedná i o houby hřibovité, pravděpodobně jedlé. Skoro všude tvoří lesní podrost borůvkové keře nebo sytě zelené kapradí.
Přecházím několik potoků a plochý hřbet. Za hřbetem stezka překračuje silnici, která vede do 20 km vzdálené osady Trout Lake. Kousek po před silnicí u stezky stojí dvě nádoby, které vypadají jako odpadkové koše.
Bližší prozkoumání odhaluje, že odpadkový koš je jen jedna z nádob. Ta druhá je skoro plná různých pochutin včetně jablek a pomerančů pro vysílené po poutníky. Jídlo zde nechali buddhističtí mniši, kteří sídlí v osadě Trout Lake. Na cestu si beru pomeranč a dvě jablka a zapisuji se do návštěvní knihy.
Za silnicí trasa PCT přechází lávku a po krátkém stoupání vstupuje na území divočiny Mount Adams. Tato divočina ze všech stran obklopuje vysoký sopečný vrchol.
Je čas začít se, poohlížet po vhodném místě k táboření. Zhruba jednu míli za lávkou leží tábořiště s ohništěm a lavičkami. Rozhlížím se, kde bych mohl postavit stan, a přidávají se ke mě i dva poutníci z Anglie.
Vedle ohniště někdo nechal pytel nebo vlastně staré tričko plné odpadků včetně zbytků jídla. Osoba, která tu pytel nechala, asi neumí číst. Stejně tak nechápu ani další osoby, které pravděpodobně do pytle přidali své odpadky. Jako by nevěděli, že odpadky zanechané v tábořišti skončí v žaludku divokých zvířat... Naštěstí je odpadkový koš od buddhistických mnichů jen necelou míli daleko. Ještě je trochu světlo, a proto se po postavení stanu vracím s pytlem míli zpátky a odpad sypu do řádného, pro zvěř nedostupného koše. Jsem rád, že pytel nemusím nést v batohu příštích sedmdesát mil, lezu do stanu, a spokojeně usínám.
No comments:
Post a Comment