Pod celtou u jezírka na okraji divočiny Goat Rocks - tábořiště pod severním koncem hřebene "Ostří Nože" ("Knife Edge")
Míle 2256 - 2277
Celkem 21 mil
Když ráno vykukuji ze stanu, už je bílý den. V noci jsem spal schoulený do klubíčka. Zůstávám ve spacáku a vařím černý čaj a poslední dva hrnky směsi ovesných vloček, rozinek a oříšků. Pak urychleně balím celtu a stan a svižně se vydávám na cestu. Noc byla skutečně mrazivá. Všude mimo les je tráva pokrytá jinovatkou a půda křupe pod nohama. Jsem rád, že jsem včera zvolil tábořiště pod hustými korunami smrků. Vystupuji na skalní hřbet, kde se ukazuje ranní sluníčko. Jako bájný král vysoko nad zalesněnými hřebeny trůní Mount Rainier s čepicí čerstvého sněhu.
Z hřbetu vede stezka dolů do mrazivé zalesněné kotliny s jezírky a močály. Na stezce nalézám pytlík rozinek s oříšky, který nejspíš někomu vypadl z kapsy během včerejšího deště. Pro mě je to vítaná posila a vzpruha.
Z kotliny trasa stoupá mírně vzhůru směrem na hlavní hřeben Kozích skal ("Goat Rocks"). Dokopec vítám, je dobrý na zahřátí. Také skalní srázy se začínají pomalu zahrivat. Z úbočí je vidět na jezerní kotlinu a na čerstvým sněhem posypaný vrchol Mount Adams, kolem kterého jsem včera procházel v husté mlze a dešti.
Sluníčka využívám k dlouhé sušicí pauze. Na palouku rozprostírám spací pytel, celtu, stan, mokré ponožky.. a mezitím vařím chutný oběd. Na dně batohu jsem objevil zbytek sušených fazolí a zeleniny z hajkr boxu, o kterých jsem netušil, že je ještě mám. Teď se mi náramně hodí :-)
Během dlouhé pauzy kolem mě prochází několik hajkrů, které jsem minul rano, když spali ve stanech nebo vstávali. Jedna z hajkerek mi prozrazuje čas: mohu tak nařídit hodinky v mobilu, který se mi včera po dešti řečeno po anglicku "zresetoval" na 1.1.1970 9:00. Kolem prochází i stará kamarádka a souputnice s přezdívkou "Monarch". Překvapivě jde od severu na jih; S vědomím, že v říjnu blízko Kanady možná už brzy hrebenovka zapadá sněhem, se u Kráterového jezera rozhodla přejet ke kanadské hranici a odtud se vrací zpět na jih do teplejších krajin. Já zatím ještě pokračuju na sever, vzhůru na hřeben nad hranici lesa.
V průsmyku Cispus Pass na hranici indiánské rezervace Yakama potkávám dobrovolníky pracující na údržbě stezky. Potvrzují, že mám štěstí na suché počasí; včera na hřebeni padal déšť se sněhem a foukala silná vichřice a museli se otočit čelem vzad a rychle sejít dolů zpátky do základního tábora. Šestihranné sloupy ve skalách prozrazují sopečný původ hornin.
Z průsmyku stezka míří dolů a sleduje vrstevnici rovnoběžně s hřebenem zhruba na horní hranici lesa. Ve svazích nad vodopády se pasou divoké horské kozy.
Ve tomto úseku je stezka vzorně upravena. Dobrovolníkům patří velký dík!
Následuje ostrý výstup pod hlavní vrchol Kozích skal jménem "Old Snowy" ve výšce přes 7000 stop (2100 m) nad mořem. Směrem na jih je vidět v mraku ukrytý Mount Adams a za ním další osamocené vrcholy. Myslím, že je vidět zpátky až di státu Oregon.
Vrcholky nade mnou se začínají schovávat do mraků, když přicházím k nejvyššímu bodu stezky na odbočce k vrcholu Old Snowy. V severním svahu místy stále ještě leží sníh z minulé zimy.
Travers po vrstevnici napříč sněhem má přes 100 m. Starý sníh pokrývá asi centimetrová vrstva nového sněhu ze včerejšího dne. Ve sněhu se vyjímají stopy několika bot a jednoho psa.
Podle mapy se přímo pode mnou vyskytuje ledovec "Packwood glacier". Nacházím se v místech, kde se sníh většinu let udrží po celý rok.
Po překonání sněhového pole v prudkém svahu, kde občas musím lézt po čtyřech, hřebenovka vylézá na ostrý hřeben zvaný "Knife Edge" ("Ostří nože"). Hřeben se střídavě schovává a vylézá z mraků. Znovu potkávám horské kozy a s obavami pozoruji mohutný kupovitý mrak přímo přede mnou.
Je třeba přidat do kroku a co nejrychleji se dostat z hřebene dolů, dříve nez se něco semele. V jednom okamžiku se zdá, jako bych v dálce slyšel hřmění. Na západě se oblaka začínají barvit do ruda a z údolí stoupá pára. Po několika sestupech a výstupech po "ostří nože" stezka skutečně začíná klesat do údolí směrem k hranici lesa.
Za prvním potokem vidím odbočku k osamocené skupině stromů. Mezi stromy se skrývá několik míst na nouzové postavení stanu. Je 6:30, nejvyšší čas se zabivakovat, dříve než hory pohltí tma. Nad údolím stále bobtná zlověstně vyhlížející mrak. Modlím se, aby mrak šel mimo tábořiště. Právě když lezu do stanu, začínají padat první dešťové kapky. Zhruba po deseti minutách kapání pomalu ustává. Když se později v noci probouzím, vidím na obloze hvězdy.
Míle 2256 - 2277
Celkem 21 mil
Když ráno vykukuji ze stanu, už je bílý den. V noci jsem spal schoulený do klubíčka. Zůstávám ve spacáku a vařím černý čaj a poslední dva hrnky směsi ovesných vloček, rozinek a oříšků. Pak urychleně balím celtu a stan a svižně se vydávám na cestu. Noc byla skutečně mrazivá. Všude mimo les je tráva pokrytá jinovatkou a půda křupe pod nohama. Jsem rád, že jsem včera zvolil tábořiště pod hustými korunami smrků. Vystupuji na skalní hřbet, kde se ukazuje ranní sluníčko. Jako bájný král vysoko nad zalesněnými hřebeny trůní Mount Rainier s čepicí čerstvého sněhu.
Z hřbetu vede stezka dolů do mrazivé zalesněné kotliny s jezírky a močály. Na stezce nalézám pytlík rozinek s oříšky, který nejspíš někomu vypadl z kapsy během včerejšího deště. Pro mě je to vítaná posila a vzpruha.
Z kotliny trasa stoupá mírně vzhůru směrem na hlavní hřeben Kozích skal ("Goat Rocks"). Dokopec vítám, je dobrý na zahřátí. Také skalní srázy se začínají pomalu zahrivat. Z úbočí je vidět na jezerní kotlinu a na čerstvým sněhem posypaný vrchol Mount Adams, kolem kterého jsem včera procházel v husté mlze a dešti.
Sluníčka využívám k dlouhé sušicí pauze. Na palouku rozprostírám spací pytel, celtu, stan, mokré ponožky.. a mezitím vařím chutný oběd. Na dně batohu jsem objevil zbytek sušených fazolí a zeleniny z hajkr boxu, o kterých jsem netušil, že je ještě mám. Teď se mi náramně hodí :-)
Během dlouhé pauzy kolem mě prochází několik hajkrů, které jsem minul rano, když spali ve stanech nebo vstávali. Jedna z hajkerek mi prozrazuje čas: mohu tak nařídit hodinky v mobilu, který se mi včera po dešti řečeno po anglicku "zresetoval" na 1.1.1970 9:00. Kolem prochází i stará kamarádka a souputnice s přezdívkou "Monarch". Překvapivě jde od severu na jih; S vědomím, že v říjnu blízko Kanady možná už brzy hrebenovka zapadá sněhem, se u Kráterového jezera rozhodla přejet ke kanadské hranici a odtud se vrací zpět na jih do teplejších krajin. Já zatím ještě pokračuju na sever, vzhůru na hřeben nad hranici lesa.
V průsmyku Cispus Pass na hranici indiánské rezervace Yakama potkávám dobrovolníky pracující na údržbě stezky. Potvrzují, že mám štěstí na suché počasí; včera na hřebeni padal déšť se sněhem a foukala silná vichřice a museli se otočit čelem vzad a rychle sejít dolů zpátky do základního tábora. Šestihranné sloupy ve skalách prozrazují sopečný původ hornin.
Z průsmyku stezka míří dolů a sleduje vrstevnici rovnoběžně s hřebenem zhruba na horní hranici lesa. Ve svazích nad vodopády se pasou divoké horské kozy.
Ve tomto úseku je stezka vzorně upravena. Dobrovolníkům patří velký dík!
Následuje ostrý výstup pod hlavní vrchol Kozích skal jménem "Old Snowy" ve výšce přes 7000 stop (2100 m) nad mořem. Směrem na jih je vidět v mraku ukrytý Mount Adams a za ním další osamocené vrcholy. Myslím, že je vidět zpátky až di státu Oregon.
Vrcholky nade mnou se začínají schovávat do mraků, když přicházím k nejvyššímu bodu stezky na odbočce k vrcholu Old Snowy. V severním svahu místy stále ještě leží sníh z minulé zimy.
Travers po vrstevnici napříč sněhem má přes 100 m. Starý sníh pokrývá asi centimetrová vrstva nového sněhu ze včerejšího dne. Ve sněhu se vyjímají stopy několika bot a jednoho psa.
Podle mapy se přímo pode mnou vyskytuje ledovec "Packwood glacier". Nacházím se v místech, kde se sníh většinu let udrží po celý rok.
Po překonání sněhového pole v prudkém svahu, kde občas musím lézt po čtyřech, hřebenovka vylézá na ostrý hřeben zvaný "Knife Edge" ("Ostří nože"). Hřeben se střídavě schovává a vylézá z mraků. Znovu potkávám horské kozy a s obavami pozoruji mohutný kupovitý mrak přímo přede mnou.
Je třeba přidat do kroku a co nejrychleji se dostat z hřebene dolů, dříve nez se něco semele. V jednom okamžiku se zdá, jako bych v dálce slyšel hřmění. Na západě se oblaka začínají barvit do ruda a z údolí stoupá pára. Po několika sestupech a výstupech po "ostří nože" stezka skutečně začíná klesat do údolí směrem k hranici lesa.
Za prvním potokem vidím odbočku k osamocené skupině stromů. Mezi stromy se skrývá několik míst na nouzové postavení stanu. Je 6:30, nejvyšší čas se zabivakovat, dříve než hory pohltí tma. Nad údolím stále bobtná zlověstně vyhlížející mrak. Modlím se, aby mrak šel mimo tábořiště. Právě když lezu do stanu, začínají padat první dešťové kapky. Zhruba po deseti minutách kapání pomalu ustává. Když se později v noci probouzím, vidím na obloze hvězdy.
No comments:
Post a Comment