Les nad jezerem Elk - lesík pod sopkou Jižní Sestra ("South Sister")
Míle 1946 - 1950 na PCT + 2 míle trasa přes hospodu Elk Lake + míle 1951 - 1963 na PCT + 2 míle odbočka k čedičovým sloupům
Celkem 20 mil
Ráno vylezám z utěsněného stanu, vařím vločky a čaj, a vydávám se na další úsek hřebenovky. Za potokem se objevuje číslice 700. Ještě 700 mil pokračuje pěšina na sever. Dál za kanadskou hranicí už je jen divoká tajga. Na okraji spáleniště vede krátká odbočka k Sobímu jezeru ("Elk Lake"). Zde se nachází velký kemp, restaurace a kavárna. Je nedělní ráno: čas na druhou nedělní snídani. U šálku černého kafe a topinky s džemem diskutuji s dalšími hajkry o úskalích cesty na sever.
Přidávají se k nám místní rybáři a další táborníci. V kavárně je i bohatý hajkr box, kam jeden z turistů právě přidal pytlík buráků. Jako hladový medvěd beru z hajkr boxu spoustu pochutin a ještě zbývá dost i pro ostatní pocestné. Pak se vydávám zpátky směrem k hřebenovce znovu vcházím na území divočiny. V divočině je zakázáno používat nejen motorová vozidla, ale i dálkově ovládaná letadla.
Přicházím k jezeru, kde obědvá parta turistů. Zvědavě pozorují, jak nabírám do flašky jezerní vodu a piju. Dávám se s nimi do řeči. Skupina byla loni na Moravě ve vesnici Hrušky a znají česká slova "slivovice" a "pivo". Zmiňuji se o svém předsevzetí, že až do ukončení poutě nebudu pít žádný alkohol. Turisté mají dobré srdce a nabízejí mi mrkev, arašídy, a mysli tyčinky. S radostí přijímám!
Stezka pokračuje vyvřelými horninami okolo několika sopečných kuželů. Na vrcholu jedné ze sopek je podle mapy hluboký kráter s názvem "Le Comte Crater". Ke kráteru je na rozcestí vyznačena i odbočka. Jdu po odbočce asi jednu míli, ale pěšina se od vrcholu vzdaluje. U čedičového sloupoví se otáčím čelem vzad. Brzy bude tma a musím se dostat k potoku, abych doplnil tekutiny.
V oblacích nad lávovým polem se skrývá vrchol sopky South Sister, částečně stále ještě pokryté sněhem. Nabírám vodu v čistém potoce a pozoruji pasoucí se jeleny. Podél stezky se střídá les, louky a naprosto holé kamenité pláně.
Z lesů se kouří a mraky se barví do zlatova. Mířím kousek mimo stezku a začínám hledat místo na nocleh. Nejprve uvažuji, že bych spal na skalním ostrohu. Začíná ale foukat silný vítr, a tak se schovávám mezi husté smrky. Pro případ, že by přišel k ránu déšť, stavím a všemi kolíky upevňuji stan.
Vařím k večeři kuskus a zahřátý zalézám do stanu, chvilku ještě píšu deník, ale brzy se mi oči samý od sebe zavírají.
Míle 1946 - 1950 na PCT + 2 míle trasa přes hospodu Elk Lake + míle 1951 - 1963 na PCT + 2 míle odbočka k čedičovým sloupům
Celkem 20 mil
Ráno vylezám z utěsněného stanu, vařím vločky a čaj, a vydávám se na další úsek hřebenovky. Za potokem se objevuje číslice 700. Ještě 700 mil pokračuje pěšina na sever. Dál za kanadskou hranicí už je jen divoká tajga. Na okraji spáleniště vede krátká odbočka k Sobímu jezeru ("Elk Lake"). Zde se nachází velký kemp, restaurace a kavárna. Je nedělní ráno: čas na druhou nedělní snídani. U šálku černého kafe a topinky s džemem diskutuji s dalšími hajkry o úskalích cesty na sever.
Přidávají se k nám místní rybáři a další táborníci. V kavárně je i bohatý hajkr box, kam jeden z turistů právě přidal pytlík buráků. Jako hladový medvěd beru z hajkr boxu spoustu pochutin a ještě zbývá dost i pro ostatní pocestné. Pak se vydávám zpátky směrem k hřebenovce znovu vcházím na území divočiny. V divočině je zakázáno používat nejen motorová vozidla, ale i dálkově ovládaná letadla.
Přicházím k jezeru, kde obědvá parta turistů. Zvědavě pozorují, jak nabírám do flašky jezerní vodu a piju. Dávám se s nimi do řeči. Skupina byla loni na Moravě ve vesnici Hrušky a znají česká slova "slivovice" a "pivo". Zmiňuji se o svém předsevzetí, že až do ukončení poutě nebudu pít žádný alkohol. Turisté mají dobré srdce a nabízejí mi mrkev, arašídy, a mysli tyčinky. S radostí přijímám!
Stezka pokračuje vyvřelými horninami okolo několika sopečných kuželů. Na vrcholu jedné ze sopek je podle mapy hluboký kráter s názvem "Le Comte Crater". Ke kráteru je na rozcestí vyznačena i odbočka. Jdu po odbočce asi jednu míli, ale pěšina se od vrcholu vzdaluje. U čedičového sloupoví se otáčím čelem vzad. Brzy bude tma a musím se dostat k potoku, abych doplnil tekutiny.
V oblacích nad lávovým polem se skrývá vrchol sopky South Sister, částečně stále ještě pokryté sněhem. Nabírám vodu v čistém potoce a pozoruji pasoucí se jeleny. Podél stezky se střídá les, louky a naprosto holé kamenité pláně.
Z lesů se kouří a mraky se barví do zlatova. Mířím kousek mimo stezku a začínám hledat místo na nocleh. Nejprve uvažuji, že bych spal na skalním ostrohu. Začíná ale foukat silný vítr, a tak se schovávám mezi husté smrky. Pro případ, že by přišel k ránu déšť, stavím a všemi kolíky upevňuji stan.
Vařím k večeři kuskus a zahřátý zalézám do stanu, chvilku ještě píšu deník, ale brzy se mi oči samý od sebe zavírají.
No comments:
Post a Comment