Okraj lávového pole pod vrcholem Little Bellknap - chatka v táboře "Big Lake Youth Camp"
Míle 1984 - 1993 na PCT + 1 míle odbočka do tábora
Celkem 10 mil (odpočinkový den!)
Červánky na obloze ohlašují nový den. Vylézám ze stanu postaveného na okraji lávového pole pod sopečnou kupou "Bellknap" ("Zvonec"). Předpovídaný déšť zatím nedorazil a mezi mraky krátce vykukuje vycházející slunce. Vařím snídani, balím stan a vyrážím nejprve lesem, pak dalším kamenitým lávovým polem a vyhořelým lesem na západním úbočí vrcholu Mount Washington, pojmenovaném podle prvního prezidenta USA. Vrchol se skrývá v mraku, ze kterého nesměle začínají vypadávat drobné dešťové kapky. Dnešním cílem pochodu je táborové středisko "Big Lake Youth Camp", kde na mě čeká balíček s potravinami poslaný z města Ashland.
Mrholení pomalu přechází ve vytrvalý déšť. Potkávám prvního hajkra jdoucího od severu, který před hodinou vyrazil z tábora Big Lake. Má pro mě dobrou zprávu: Do tábora mi zbývají už jen tři míle. Říká, že v táboře jsou velmi milí lidé a doporučuje mi, abych tam zůstal přes noc, že nechávají hajkry přespat v jedné z chatek.
Déšť zesiluje, když přicházím k rozcestníku, odkud vede krátká odbočka do tábora. "Big Lake Youth Camp" je křesťanské táborové středisko, kde se v létě pořádají nejrůznější akce pro mládež. Hlavní sezóna už skončila, ale je zde skupina asi třiceti dobrovolníků z organizace "Maranatha International", kteří pracují na opravě a stavbě nových chatek.
Jsem přivítán jednou z dobrovolnic, která mi pomáhá najít balíček a ukazuje mi fungl nový domek pro hajkry, kde mohu nechat batoh a usušit se. Ve 12 je čas společného oběda. V jídelně se schází dobrovolníci a zhruba 10 hajkrů. Jídlo je 100% vegetariánské se spoustou čerstvé zeleniny, rýže a fazolí a pro hajkry je zdarma (kdo může, dá dobrovolný příspěvek).
Po obědě si připadám jako spokojený had, který právě ulovil a snědl tučného králíka a teď ho musí pomalu strávit. Déšť neustává, ale v prostorné táborové jídelně je teplo a sucho. Pět z hajkrů začalo svou pouť v Kanadě a směřují na jih. Zbytek z nás má namířeno na sever. Vyměňujeme si postřehy ze stezky a čas rychle ubíhá. V šest večer je čas na večeři. Před jídlem je společná děkovná modlitba a stůl je prostřený bohatou nabídkou salátu, chleba, pomazánky, okurek a rajčat. Nechybí ani mrkvový salát! Velké uznání náleží dobrovolníkům v kuchyni, kteří přichystali pokrm pro 40 lidí, i když většinu dne netekla voda! Po večeři následuje krátké čtení z Bible a dobrá zpráva: vodovod se dvěma dobrovolníkům podařilo znovu zprovoznit! Znamená to, že je v provozu i sprcha. Naposledy jsem se sprchoval před víc než dvěma týdny a být pod proudem horké vody je pro mě nezvyklý,ale příjemný pocit. Umytý se přidávám k hajkrům v chatce č. 22. Pro hajkry jsou vyhrazeny celkem tři útulné chatky, kde mohou zdarma přespat. Na okno bubnují kapky deště. Celkem se nás do chatky vejde osm. Vylézám na palandu, píšu deník, ale brzy se mi zavírají oči. Kolem desáté už všichni spí. Jsem vděčný, že mohu být na dnešní noc v teplém a suchém přístřeší.
Míle 1984 - 1993 na PCT + 1 míle odbočka do tábora
Celkem 10 mil (odpočinkový den!)
Červánky na obloze ohlašují nový den. Vylézám ze stanu postaveného na okraji lávového pole pod sopečnou kupou "Bellknap" ("Zvonec"). Předpovídaný déšť zatím nedorazil a mezi mraky krátce vykukuje vycházející slunce. Vařím snídani, balím stan a vyrážím nejprve lesem, pak dalším kamenitým lávovým polem a vyhořelým lesem na západním úbočí vrcholu Mount Washington, pojmenovaném podle prvního prezidenta USA. Vrchol se skrývá v mraku, ze kterého nesměle začínají vypadávat drobné dešťové kapky. Dnešním cílem pochodu je táborové středisko "Big Lake Youth Camp", kde na mě čeká balíček s potravinami poslaný z města Ashland.
Mrholení pomalu přechází ve vytrvalý déšť. Potkávám prvního hajkra jdoucího od severu, který před hodinou vyrazil z tábora Big Lake. Má pro mě dobrou zprávu: Do tábora mi zbývají už jen tři míle. Říká, že v táboře jsou velmi milí lidé a doporučuje mi, abych tam zůstal přes noc, že nechávají hajkry přespat v jedné z chatek.
Déšť zesiluje, když přicházím k rozcestníku, odkud vede krátká odbočka do tábora. "Big Lake Youth Camp" je křesťanské táborové středisko, kde se v létě pořádají nejrůznější akce pro mládež. Hlavní sezóna už skončila, ale je zde skupina asi třiceti dobrovolníků z organizace "Maranatha International", kteří pracují na opravě a stavbě nových chatek.
Jsem přivítán jednou z dobrovolnic, která mi pomáhá najít balíček a ukazuje mi fungl nový domek pro hajkry, kde mohu nechat batoh a usušit se. Ve 12 je čas společného oběda. V jídelně se schází dobrovolníci a zhruba 10 hajkrů. Jídlo je 100% vegetariánské se spoustou čerstvé zeleniny, rýže a fazolí a pro hajkry je zdarma (kdo může, dá dobrovolný příspěvek).
Po obědě si připadám jako spokojený had, který právě ulovil a snědl tučného králíka a teď ho musí pomalu strávit. Déšť neustává, ale v prostorné táborové jídelně je teplo a sucho. Pět z hajkrů začalo svou pouť v Kanadě a směřují na jih. Zbytek z nás má namířeno na sever. Vyměňujeme si postřehy ze stezky a čas rychle ubíhá. V šest večer je čas na večeři. Před jídlem je společná děkovná modlitba a stůl je prostřený bohatou nabídkou salátu, chleba, pomazánky, okurek a rajčat. Nechybí ani mrkvový salát! Velké uznání náleží dobrovolníkům v kuchyni, kteří přichystali pokrm pro 40 lidí, i když většinu dne netekla voda! Po večeři následuje krátké čtení z Bible a dobrá zpráva: vodovod se dvěma dobrovolníkům podařilo znovu zprovoznit! Znamená to, že je v provozu i sprcha. Naposledy jsem se sprchoval před víc než dvěma týdny a být pod proudem horké vody je pro mě nezvyklý,ale příjemný pocit. Umytý se přidávám k hajkrům v chatce č. 22. Pro hajkry jsou vyhrazeny celkem tři útulné chatky, kde mohou zdarma přespat. Na okno bubnují kapky deště. Celkem se nás do chatky vejde osm. Vylézám na palandu, píšu deník, ale brzy se mi zavírají oči. Kolem desáté už všichni spí. Jsem vděčný, že mohu být na dnešní noc v teplém a suchém přístřeší.
No comments:
Post a Comment