Skalní město - Kemp "Hurkey Creek"
Míle 156 - 162 (na PCT) plus míle 0 - 10 na trase okolo požáru
Celkem 16 mil
Probouzím se do chladného rána ve stínu borovice. Na zahřátí vařím čaj a ovesnou kaši. Krajina píď horami je schovaná v mlze.
Z horského sedla vede odbočka ke studánce. Vydatný pramen "Live Oak Spring" je prvním spolehlivým vodním zdrojem na stezce po 30 mílích pochodu. Ze studánky pijí divoké včely a kolibříci. Bad pramenem stojí mohutný prastarý dub s rozložitou korunou. Stín dubu vybízí k dlouhé polední siestě.
Na kmeni staré borovice ještěrka předvádí ochranné zbarvení. Nacházím se na zatím nejvyšším bodě dosavadní trasy, ve výšce 6800 stop (2100 metrů).
Na míli 162 začíná dlouhodobá uzavírka kvůli následkům požáru "Mountain Fire" z roku 2013. Poutníci zde musí sejít z hřebene na "objízdnou" (nebo spíš "obchůznou" trasu. Obchůzka začíná prudkým sestupem serpentinami do bočního údolí.
Na překonání serpentin mě čeká milé překvapení: další studánka! A kousek od studánky rozložitý dub a pod dubem piknikové stolky: perfektní místo na odpolední svačinu.
Oklika pokračuje kolem přísně střeženého skautského kempu "Joe Scherman". V takovém táboře bych si připadal jako ve vězení.
Následuje brutální sestup do údolí. Musím říct, že zatím nejnáročnější úseky trasy jsou pro mě prudké skopce.
Konečně jsem na písčitém dně údolí mezi borovicemi. Sluníčko se schovává za kopce a za sebou vidím horský hřbet, po kterém jsem kráčel dneska ráno. Přidávám do kroku, abych stihl dojít do kempu "Lake Hemmet", kde má být podle vodního reportu až do osmi otevřená samoobsluha. Když v 7:50 dojdu k samoobsluze, zjišťuji, že zavírají už v 7. Za tmy mířím do nedalekého autokempu "Hurkey Creek". Na vrátnici nikdo není. Hledám místo, kde postavit stan. Zdá se, že jediní další tabornici v autokempu jsou babička Denise s vnoučaty. Zdravím se s nimi a nabízejí mi horký ovocný čaj. Celý autokemp máme pro sebe. V noci slyším houkání sovy a kňučení králíka. Soví lov byl nejspíš úspěšný.
No comments:
Post a Comment