Den 32: Tulácké nebe

Hiker Heaven - hřebenová plošina
Míle 455 - 460
Celkem 5 mil

Už hodně dlouho se mi nespalo tak sladce jako v Tuláckém Nebi. Není lepší pocit, než usínat umytý, v teple, mezi koňmi a slepicemi, a s plným žaludkem. Navíc mám ze včerejška skoro plnou mísu rýže s fazolemi- spolu s tortilami vynikající snídaně na doplnění tuku! Rozhodně se z PCT nechci vrátit jako kost a kůže :-)

Plus jsem před měsícem udělal chytré rozhodnutí, a většinu oříšků od babičky nesnědl hned, ale poslal je na stezku. Teď se mi oříšky náramně hodí.

V dalším balíčku mi dorazily zásoby na dalších 7+ dní. Cítím se jako nejbohatší člověk na světě.
V tuláckém nebi je pohoda. Nikdo nikam nespěchá, koně, psi i lidi si užívají ranního sluníčka. Popíjíme kafe a čaj, dělíme se o chutné pokrmy a čerstvé ovoce, a pomalu plánujeme budoucí etapy hřebenové trasy: přechod horké Mohavské pouště a zasněžené Sierry.

Odpoledne jedu s partou lidí do obchodu REI pro nutné vybavení: rukavice proti slunci. Část zásob oříšků přeposílám do Kennedy Meadows (začátek Sierry) a s těžkým batohem vyrážím o kousek dál.
Dva hajkři si dali za cíl dojít příštích 24 mil do příští občerstvovny za 24 hodin a za pochodu vypít 24 plechovek piva.

Stezka vede několik mil nezvykle po asfaltu. Už si říkám, jestli jsem nesešel z trasy, když se konečně objeví stará známá pěšina.

Po pár dalších km stoupání vzhůru objevuji na hřebínku plošinu - ideální tábořiště na přespání. Jsem rád, že jsem zase v přírodě.