Den 2: Stezka rozkvetlou zahradou: včelí úly - borovice

Míle 3 - 17




Včera jsme spolu s dvěma dalšími tuláky vystoupili z autobusu v osadě Campo a vyrazili na prozatímní startovní bod Pacifické hřebenovky. Startovní bod se nachází u americké verze železné opony. Za dvojitým plotem je Mexiko. Věřím, že jednou bude pěšina pokračovat dál na jih napříč celým Mexikem. My se zapisujeme do návštěvní knihy a pak se obracíme čelem vzad a vyrážíme na sever. Rozcestník ukazuje 2650 mil do Kanady. Mí noví kolegové na trase jsou Rychlá Klokanka z Austrálie a Snowboarďák s přezdívkou Grandma Evans z Colorada. Oba se pokouší vyslovit "Jiří" a po pár kilometrech to vydávají a získávám prozatímní jméno "Snoumen". Asi kvůli předchozímu bádání a dizertačce o sněhu. Brzy objevujeme místečko pod rozložitými korunami dubů. Za dubem  se ozývá bzučení včel a za vytí psů vaříme první večeři a pod širákem usínáme. Probouzím se za svítání.










Brzy se rozednívá, nejprve jdu 100 metrů od stezky kde vyhrabu 30 cm hlubokou díru na svoje hovna. Později se dozvídám, že stačí hloubka zhruba 20 cm... V této hloubce se stolice nejrychleji rozloží a zároveň poslouží jako hnojivo okolním subtropických rostlinám. Pěšina mírně stoupá hustým keřovým porostem mezi rozkvetlými kaktusy. Některé z kaktusů rozpoznávám od babičky! Sytě zelenou a voňavou krajinu svažuje slabý déšť. Na žulovém skalním výchozu vařím snídani a mezitím mě dohánějí noví kamarádi. Cestou potkáváme několik dalších vandráků. Všichni máme společný cíl.








Asi po deseti km objevuji skryté tábořiště mezi balvany. Super místo na usušení chodidel a odpolední siestu :-)
Chodidla i ponožky brzy usychají a kráčím dál. Za chvilku potkávám partu tří poutníků, co si taky dávají siestu. Po otázce "where are you from přichází velice milé překvapení. Poutníci jsou Češi!






Mám obrovskou radost. Lucka, Rosťa a Richard začali pochod ve stejný den ale jeli o autobus později a spali přímo u hraničního plotu. Dozvídám se, že je nás na stezce nejmíň 6 Čechů, jeden kluk asi 100 mil před námi a další holčina, co se chystá vyrazit zítra.
Stezka překonává hluboké údolí. První skutečný krpal začíná nápisem "divočina". Po překonání krpálu objevujeme skrytý kemp mimo stezku a pod borovicí se ukládáme ke spánku v měkkém jehličí.