Den 22: Přes spáleniště

Van Dusen Road - tábořiště u potoka Holcomb Creek
Míle 175 - 191 na PCT
Celkem 16 mil

V hostelu nahoře na palandě je příjemně teplo. Ráno Smajls ukuchtila palačinky, a já všem nabízím čerstvé pomeranče. V 7 se v někdo říká, že nabízí odvoz zpátky na stezku na míli 178. To je kousek od mista, kde jsem včera ráno se stezky odbočil. Rád nabídky využívám. V autě je rodina z Aljašky, Ann a Katie a děda - řidič. Začaly taky na mexické hranici, ale kolem požární uzavírky se nechaly od dědy svézt. Teď se vracejí zpátky na stezku.
Na míli 178  vystupujeme z auta. Hodlám se vydat 3 míle nazpět (aby byla moje pouť souvislá). A velice hodný děda mi říká, že to nemusím, že mě doveze na míli 175 u Van Dusen road - místo, kde jsem včera ze stezky odbočil do města. Loučím se s dámským osazenstvem a po půl hodině jízdy i s dědou. Po odbočce do Big Bear jsem zpět!

Procházím ukázkovým borovicovým lesem. Místy se objevují i opadavé duby (dub zimní?) a pode mnou je přehradní jezero Big Bear. V lesích za jezerem se vyskytují medvědi černí.

Po nádherných šesti mílích, kdy si připadám skoro jako ve Finsku, Vstupuji do rozsáhlého spáleniště. Hořelo tu před několika lety.

Na obzoru se otevírá pohled na pohoří San Gabriel. Mezi ohořelými kmeny začínají růst mladé borovicové semenáčky. Na několika místech přežily i starší stromy. Spálená země se probouzí k novému životu.

Po několika mílích stezka  sestupuje do údolí potoka "Holcomb creek". Mezi hustými vrbami teče čistá voda. Dál po proudu vybudovali bobři soustavu hrází a rybníčků.

V okolní krajině jsou vidět následky ničivého požáru - suché pahýly i hustý porost mladých stromků. Změnilo se geologické podloží - okolo stezky vystupují na povrch obří žulové balvany. Ve skalní dutině mezi dvěma balvany se nabízí perfektní bivak na přečkání a přežití mrazivé a větrné noci.