Den 67: Den Nezávislosti

Duhové vodopády ("Rainbow Falls") - skála nad údolím Agnew Meadow
Míle 907 - 915 na PCT + 2 míle odbočky od vodopádů a na Čertovy Sloupy ("Devil's Postpile")
Celkem 10 mil

Dnešní den je státní svátek USA: den nezávislosti, "Independence Day". Vstávám, až když je slunce vysoko na obloze. Podobně jako Bobkovi se mi z vyhřátého pelechu nechce. Není kam spěchat. Místo je fajn, ukryté před zraky turistů, a navíc fouká vítr a překvapivě tu nejsou skoro žádní komáři.
Na PCT si můžu dopřát nezávislost na hodinkách, termínech, nemusím se honit na vlak, na autobus nebo k autu, stačí dojít tam, kam mě nohy donesou. A nebo se zastavit a nejít vůbec a třeba i celý den jen tak lenošit a poslouchat ptačí zpěv. Na pěšině nejsi závislý na výsledcích fotbalu ani na večerních událostech. Naopak si tu víc než kdy jindy uvědomuji obrovskou závislost na vodě, kyslíku, na lidském úsměvu a přívětivém slovu, na rostlinách a zvířatech, a na Bohu Stvořiteli.

Dopisuji příspěvky do blogu, pojídám ovesné vločky, a až kolem poledne vyrážím zpátky na stezku. Duha pod Duhovými vodopády je ještě mohutnější než včera večer.

Dříve než vykročím na další etapu, znovu navštěvuji obchod a autobusovou zastávku Red's Meadow a potkávám jezdce na koních.

V obchodě kupuji konzervu fazolí a avokádo, z hajkr boxu beru tortily, a s pár dalšími hajkry se dělím o sváteční oběd. Posílám pár pohledů a přání, a pak pomalu vyrážím zpátky na trasu PCT. Ještě dříve, než vykročím na stezku, znovu kontroluji hajkr box. Přibyly v něm mysli tyčinky "clif bar". V medvědím kontejneru už nemám místo, a tak jako správný člen konzumní společnosti tyčinky obratem konzumuji. Pak mi ještě jeden hajkr dává darem půlku cibule - určitě se bude hodit!

Kousek od Red's Meadow se nachází čedičový skalní útvar "Devil's Postpile" ("Čertova sloupová hromada") s šestihrany, vyleštěnými činností ledovce. Tak trochu to připomíná podobné šestihranné sloupy v severním Irsku nebo kamenné varhany v severních Čechách. Od autobusu vede ke skále vzorně upravená a přístupná stezka s rampou pro vozíčkáře.

Řeku San Joaquin stezka překračuje po pohodlné lávce a pak směřuje k dalším vodopádům "Minaret Falls". Je fajn po cestě potkávat nejen protřelé vousem zarostlé "hajkry", ale i turisty co sem vyrazili na krátký odpolední výlet.

Přes bublající potůčky i podél hučící řeky míří pěšina pomalu vzhůru. Vstupujeme do divočiny "Ansel Adams Wilderness". Pomalu se stmívá, když za stromy na skalce objevuji holou písčitou plošinku akorát na postavení stanu. Zalézám do spacáku a skrze střešní síť pozoruji oblouk mléčné dráhy. Dole ve středisku Mammoth za kopcem teď nejspíš odpalují ohňostroje. Tady v tichém nitru hor není o rachejtlích a petardách ani vidu ani slechu, jediné, co je slyšet, je vzdálený hukot říčky tekoucí hluboko dole v údolí.