Den 89: Divoký angrešt

Sedlo nad údolím Bear Trap - sedlo nad řekou Middle Fork Feather River
Míle 1226 - 1248
Celkem 22 mil

V noci bylo v lese slyšet "štěkání" jelenů, houkání sov a spousta dalších zvuků. Za svítání je čas vyrazit dál. Pěšina vede nejprve po vrstevnici a pak prudce stoupá na holý horský hřeben.

Na hřebeni rostou muchovníky se sladkými, tmavě modrými bobulemi.

Z hřebene stezka míří do hustého jehličnatého lesa.

Kmeny smrků jsou často porostlé zeleně zbarveným lišejníkem. Pěšina překračuje několik lesních asfaltek a mokřadních luk. Rozcestí jsou většinou dobře značená a na skoro každé křižovatce je cedule se zákazem vjezdu kol a dalších vozidel na pěšinu. Celá trasa PCT je pouze pro pěší a pro koně.

Krátká odbočka vede k Olšovému prameni ("Adler Spring").

V lese podél odbočky je hustý keřový podrost včetně zralých muchovníků. Sbírám plnou hrst do zásoby.

Za mílí č. 1234,5 a za skálou "komín" ("Chimney Rock") začíná pěšina zvolna klesat.

Odbočuji dolů k lesnímu potoku, kde spolu s divokými včelami, čmeláky a kolibříky doplňuji tekutiny.

Pak míjím značku "2000 km" a zahajuji sestup zhruba 1000 výškových metrů do údolí Péřové řeky (anglicky "Middle Fork Feather River"). Řeka má tři zdrojnice (jižní, prostřední a severní větev) a byla pojmenována zlatokopy, kteří při první návštěvě řeky viděli celý tok pokrytý ptačím peřím; střední a severní větev pramení východně od Sierry a proráží hlavní hřeben hlubokým údolím. Soutok všech tří větví se nachází na dně nádrže Oroville, největší Kalifornské přehrady.

S klesající výškou přibývají různé druhy stromů a keřů. A poprvé mám možnost ochutnat zralý divoký angrešt (anglicky "gooseberry"). Na rozdíl od českého angreštu jsou trny na bobuli mimořádně ostré a pichlavé, ale vnitřek bobule je chutný a sladký.

Roste zde i několik druhů dubů a tmavě červené bobule podobné malinám (druh se mi zatím nepodařilo určit).

Po dlouhém klesání jsem na dně hlubokého údolí prostřední větve ("Middle Fork") řeky Feather. Tento divoký říční úsek je chráněný státem. Přes řeku vede ocelová lávka a pod skálou u lávky se ukrývá útulné tábořiště, peřej a hluboká tůň.

Poprvé od rána potkávám lidi: rybáře a dva hajkry, kteří si právě šli do řeky zaplavat. Nasleduji je a ochlazuji tělo a uvolňuji ztuhlé svalstvo v hluboké tůni.

Slunce už zapadlo, ale po večerní koupeli se cítím být plný energie, a proto pokračuji zhruba jednu míli dokopce na druhém břehu. Už je skoro úplná tma, když v sedle nad řekou objevuji tábořiště. Je teplá letní noc a docela dost komárů, a tak po několika nocích pod širákem znovu využívám protikomáří stan. Zítra mě čeká zbytek dokopce na severní stranu hlubokého údolí (zhruba 800 m stoupání).