Den 73: Žulovými skalami

Skály nad údolím Virginia Canyon - skalka nad říčkou Kerrick Creek
Míle 958 - 977
Celkem 19 mil

Stále se nacházím v divočině v národním parku Yosemite. Stezka PCT prochází odlehlými, řídce navštěvovanými částmi parku. Tato oblast patří k mým oblíbeným. Všude je spousta žulových skal a skalek se skrytými plácky na táboření a mezi tím potoky a potůčky, jezera a jezírka, borovice, smrky a jalovce. A často i docela dost komárů, ale ne dneska. Už od rána fouká silný vítr, na obloze se honí mraky a komáři jsou fuč.
Včera jsem se utábořil pod žulovým balvanem. Probouzím se s východem slunce, vařím vydatnou snídani a vykračuji na stezku, která se klikatí mezi skalisky.

Mezi skalami se zrcadlí sytě modrá jezera a jezírka. Za jedním z jezer stezka sestupuje do údolí Matterhorn Canyon, pojmenovaném podle špičatých horských štítů.

Potok v údolí překračuji pohodlně po padlém kmeni.

Následuje dokopec: výšlap do horského průsmyku Benson Pass ve výšce 3000 metrů nad mořem a zhruba 500 metrů nad údolím. Na jižních svazích roste spousta tučnolistých sukulentů podobně jako na alpínu u babičky v Žebráku. Vodu piju přímo z potoka. Nahoře v průsmyku na hranici lesa leží ještě docela dost sněhu.

Z průsmyku se otevírá pohled na další žulové skalní vrcholky. Pohoří Sierra Nevada se zdá být bez konce. Stezka klesá po žulových schodech k průzračnému jezeru Smedberg s žulovými ostrovy a ostrůvky. Na jednom z balvanů na břehu peru ponožky a vařím chutný oběd: rýži s česnekem a fazolemi. 

Následuje strmý výstup po schodech pod vrchol Volunteer Peak a pak ještě strmější sestup opět po schodech do dalšího údolí. Na stezku PCT v Yosemite navazuje spousta dalších stezek a rozcestí jsou přehledně značená včetně vzdáleností.

Podél vodopádů a několika jezírek sestupuji po schodech na dno údolí do výšky zhruba 2300 m. Sestup mi dává docela zabrat, žulové schody jsou zhruba dvakrát až třikrát vyšší než běžné schody v budovách.

Na dně údolí roste hustý smrkový les. Po krátké rovince a překonání potoka (pohodlně po kládě) mě čeká další schodiště vzhůru do jižního svahu.

Když už se zdá, že schodiště nemá konce, najednou se přede mnou objevuje tmavě modrá jezerní hladina. Mezi žulovými balvany na břehu si dávám dlouhou pauzu, dopisuji zápisky a vařím večeři kuskus. Stále fouká příjemný vítr, který čeří jezerní hladinu a odhání komáry pryč.

Přímo u jezera není vhodné tábořit, a tak za soumraku pokračuji o kus dál do údolí Kerrick Canyon. Vysoko nad soutěskou objevuji pod stromy plochý žulový balvan, ustýlám si přímo na balvanu a usínám za zvuku potoka, který hučí dole v soutěsce hluboko pode mnou.