Den 81: Nákupní horečka

Odpočinkový (skoro "zero" ) den v South Lake Tahoe - les kousek za městem blízko cyklostezky
Celkem 1 míle pěšky na trase z Tahoe směrem k PCT + několik mil městským autobusem

Ráno vstávám brzy, Kathy musí jet pryč, ale ještě mi nabízí k snídani topinky a horký čaj a pak se vydávám do města. Díky Kathy za veškerou pohostinnost!

Pak mířím do obchodu "pack And ship" a loučím se s medvědím kontejnerem, který si našel nového zájemce. V kanceláři mají nádhernou nástěnnou malbu.

Dalším strategickým úkolem je naplánovat zásobování na další etapy. V severní Kalifornii PCT prochází několika malými osadami jako Belden, Old Station a Castella. Podle průvodce na cestu v uvedených osadách není samoobsluha, jsou zde jen malé prodejny s omezeným výběrem a vysokými cenami. Píšu si adresy a vzdálenosti a odhaduji množství ovesných vloček, rýže a kuskusu na jednotlivé úseky mezi osadami.
Pak jedu městským autobusem, který je v červenci zdarma, do supermarketu "grocery outlet". Ceny potravin jako např. avokádo, třešně, vločky a rozinky a mysli tyčinky tu jsou proti jiným obchodům poloviční.

Ještě mi zbývá dokoupit instantní rýži a kuskus. Nejprve ale jedu busem do restaurace "base camp pizza", kde po předložení permitu na PCT dostanu pizzu zdarma. A vůbec není problém, když poprosím o pizzu bez sýra.

Další zastávkou je pošta. Tam vyzvedávám dvě krabice a pak se do každé z nich snažím umístit co nejvíce potravy včetně oříšků a sušeného ovoce od přátel z Utahu. V dalším supermarketu Raleys nakupuji rýži a kuskus, a běžím na poštu oba balíčky odeslat. První balíček posílám do autokempu v osadě Belden Town, druhý pak na poštu v osadě Old Station. A do třetí osady Castella dál na severu posílám obálku s mapami a části pruvodce.

Na autobusové zastávce potkávám známé firmy včetně hajkra "Bee", kterému teď všichni říkají "Rocket". Rocket mi radí, kde sehnat levné ponožky a spolu se skupinou hajkrů se chystá do Basecampu na pizzu zdarma. Říká mi, že má domluvený odvoz autem v 8 večer z města zpátky na hřeben na PCT a jestli se nechci přidat. Neodmítám - rád bych se ještě dneska dostal zpátky na pěšinu - a tak znovu nasedáme do autobusu. Fakt se hodí, že je v hlavní turistické sezóně v Tahoe autobus zdarma. Pak si vzpomínám, že bych měl dokoupit nějakou rýži a vločky i na příštích pár dní. A nechce se mi utrácet víc peněz za restauraci; druhou pizzu zdarma bych určitě nedostal, protože při první návštěvě si pan vrchní ba mém permitu udělal čárku. A tak se domlouvám, že půjdu do ještě jedné samoobsluhy a na Rocketa a jeho partu počkám před restaurací. Na pódiu zpěvák s kytarou hraje americké verze trampských songů a já mezitím míchám ovesné vločky, rozinky, oříšky, sušené banány a slunečnicová semínka do jednoho pytle, abych měl co nejméně obalů. Bude mi chvíli trvat, než najdu nový systém, jak zorganizovat obsah batohu bez medvědího kontejneru.

Je po osmé večer a Rocketova parta stále ještě vysedává v hospodě. Venku se stmívá. Až kolem půl desáté mi dávají vědět, že změnili plán a na stezku budou stopovat až zítra.

Do zítřka se mi nechce čekat a stopování po sobotní zkušenosti fakt nemusím, a tak se s partou loučím, jedu posledním autobusem na kraj města, a vyrážím po cyklostezce z města ven černým lesem směrem zpátky k Pacifické hřebenovce. Kolem půlnoci asi dva kilometry za městem mě přepadá únava. Svítí měsíc, a v lese jsou v dálce vidět žulové balvany. Jdu je obhlédnout, objevuji skrytý plácek, oblečení mám čerstvě vyprané, a tak jenom vydávám karimatku a zalézám do spacáku a pod širákem v lese usínám.