Den 91: Chata u Péřové řeky

Suťové pole nad sedlem Bucks Summit - usedlost Little Haven nedaleko osady Belden Town na břehu řeky North Fork Feather River
Míle 1268 - 1284 na PCT + 1 míle odbočka k chatě
Celkem 17 mil

Dneska ráno se probouzím v suťovém poli, obklopen hustými keři manzanit. Pozoruji východ slunce nad hřebeny. Obloha je zakalená kouřem z vzdálených lesních požárů na pobřeží Pacifiku.

Nacházím se v oblasti divočiny "Bucks Lake Wilderness". Les, kterým prochází stezka, je starý prales s vývraty, pahýly, dutými stromy a hustým podrostem.

Podobně jako na jiných místech v severní části Sierry jsou i zde kmeny smrků pokryté zelenými lišejníky.

Vrchol hřebene je plochý, ohraničený strmými skalními srazy s výhledem do hlubokých údolí.

Vodu čerpám z lesních studánek a potoků.

Podél stezky kvetou voňavé byliny (druh se mi zatím nepodařilo určit) ...

Zhruba po deseti mílích pěšina vystupuje z lesa na skalnatý hřeben porostlý hustými keři. Čeká mě sestup zhruba 1300 m (z výšky 2000 do 700 metrů nad mořem) do osady Belden v údolí severní větve Péřové řeky ("North Fork Feather River")

Ani nepočítám, kolik je na sestupu serpentin. Určitě desítky, možná i kolem stovky. Je horký letní den, slunce pálí jako v peci, ale stezka klesá hustým suťovým lesem ve stínu dubů a javorů. Sestup je proto mnohem méně náročný než obdobné sestupy v poušti jižní Kalifornie.

V údolí řeky Feather vede železniční trať a silnice. Na rozdíl od divoké prostřední větve, kterou jsem přecházel před dvěma dny, je tento říční úsek silně regulovaný s vysokými jezy. Kemp v osadě Belden je cílem tanečníků. Celý týden zde probíhá techno festival s desítkami kapel. V budově bývalého mlýna je hospoda a malá prodejna (s velmi vysokými cenami). Před deseti dny jsem si poslal do Beldenu balíček s rýží, rozinkami, ovesnými vločkami a kuskusem. Pošta se nachází v zhruba 2 km vzdáleném kempu "Caribou Crossing". Po mostě přecházím řeku a pokračuji po silnici proti proudu.

Zhruba po kilometru vidím u silnice zahrádku se slepicemi a uprostřed zahrádky dřevěnou chatu. Podle průvodce PCT zde bydlí manželé Laurie a Brenda Braatenovi, kteří (mají-li místo) u sebe nechávají poutníky přespat. Brenda zrovna na zahrádce pleje zeleninový záhon. Ptám se, jestli jsem tady správně a jestli by neměli místo k přespání. A Brenda odpovídá, že ještě mají místo pro jednoho, a podmínkou je nekouřit a nepít žádný alkohol. Nekouřím a (od minulého týdne) alkohol nepiju, a tak mohu být u Brendy a Laurie na dnešní noc hostem.

Brenda mi nabízí, jestli se nechci osprchovat (doba sprchy pro hosty je omezená na pět minut), neodmítám, a pak jdu do nedalekého kempu Caribou do prádelny vyprat zaprášené prádlo. V obchůdku v kempu kupuji velké balení těstovin, konzervu fazolí a rajčatový protlak.
Na chatu mezitím dorazili 4 další poutníci, se dvěma (Zool a Pineapple) se znám z předchozích úseků hřebenovky. Spát můžeme na postelích ve dvou pokojíčkách, pro hosty je připravená i kuchyně s ledničkou a elektrickým sporákem. V ledničce předchozí hosté nechali hrnec rýže s fazolemi a Brenda tam pro nás nechala salát a cukýny že zahrádky. Dávám vařit těstoviny, smažit cukety na cibulce, a společně si pochutnáváme na domácí večeři.

A po večeři si ještě jdu zaplavat do řeky a ochutnávám první zralé ostružiny. V chatě v hlubokém údolí se cítím jako doma v Čechách na Sázavě nebo na Berounce. V Americe není vůbec běžné, aby toho lidi o zahrádku starali tak jako Brenda a Laurie. Už se moc těším na zahrádku do Dejvic a do Žebráka!
Slepice už šly spát, a tak s ostatními hosty jdu také spát a usínáme za zvuku houkání nákladních vlaků na druhém břehu řeky.