Hřeben nad sjezdovkami Squaw Valley - skalní vrchol nad údolím Paradise
Míle 1142 - 1166
Celkem 24 mil
Probouzím se s výhledem na jezero Tahoe a na sjezdovky ve Squaw Valley, kde se v roce 1960 konaly zimní olympijské hry a Československo zde získalo stříbrnou medaili v krasobruslení. Pak mířím do bočního údolí na západní straně hřebene, míjím spící poutníky ve stanech iPod širákem, nabírám vodu v potoce a znovu šplhá vzhůru.
Nahoře na hřebeni se ukazuje sluníčko, fouká čerstvý vítr a vlajkovité koruny smrků a borovic jsou důkazem, že dnešní větrný den tady není výjimkou.
Ve smrkovém lesíku u stezky je schované útulné tábořiště: vynikající místo na snídani. Hrebenovka dál jde přímo po hřebeni s dalekými rozhledy na všechny světové strany.
Míjím lyžařské sjezdovky a začínám sestupovat lesem do průsmyku Donner Pass. V 19. století byla kamenitá lesní cesta průsmykem hlavní trasou migrantů směřujících z východu USA do vysněné Kalifornie. Mnozí z nich při přechodu drsných hor ztratili život. Také dnes statisíce migrantů riskují životy v písku Sahary, ve vlnách Středozemního moře a divokých horách Balkánského poloostrova.
V údolí duní koleje. Průsmykem prochází hlavní železniční trať spojující západ a východ USA. Každý den tu projíždějí oběma směry desítky nákladních vlaků. A také rychlík "California Zephyr", ve kterém jsem seděl v prosinci 2011 na cestě ze San Francisca do Salt Lake City. Tehdy se mi ani nesnilo, že bych jednou mohl dojít od mexické hranice pěšky až sem.
Stezka vede nad železničním tunelem a po schodech sestupuje ke staré silnici. Potkávám skupinky výletníků i děcka z letního kempu, která právě zahajují několikadenní vandr po hřebeni. Ptají se, odkud jdu, a když odpovím, že od mexické hranice, tleskají. Moc jim držím palce.
Přímo v místě, kde hřebenovka překračuje starou silnici č. 80, je lyžařský vlek a hospoda "Donner Ski Ranch". Přicházím p ov pravý čas: před deseti minutami otevřeli a spolu s dvěma dalšími poutníky si dávám plechovku piva (na doplnění minerálů), hranolky a zeleninový salát.
Takhle vypadá křižovatka PCT a staré silnice v průsmyku Donner Pass:
Stezka znovu míří do lesů a skal a pak k dálnici č 80, kterou podchází úzkým tunýlkem.
Kousek odtud je odpočívadlo, kde tankuji vodu a vyhazuji dí koše pytlík s odpadky. Na WC poučné tabule připomínají, jak šetřit vodou.
Opouštím dálnici a znovu vstupuji do lesů.
Piju vodu přímo z potoka. Na jedné ze skalek vařím k večeři kuskus s česnekem, cibulí a půlkou rajčete, které jsem si schoval že včerejška.
Jakmile se sluníčko začne ukrývat za stromy, začínají všude létat komáři. Proti komárům fungují dvě možnosti: buď rychle bez zastavení jít, nebo urychleně zalézt do stanu.
Rozhoduji se pro první možnost a stoupám vzhůru nad hranici lesa. Přede mnou vystupuje skalní vrchol. A přímo na vrcholku mezi skalami je místečko na přespání. Fouká vítr, komáři odlétají pryč, a já usínám pod širákem s dalekým rozhledem na zdánlivě nekonečné moře lesů.
V dálce v údolí duní koleje, tak jako ve starém trampském songu:
"Údolím koleje duní, tmavá noc ubíhá v dál
Kola zpívají tu píseň, kterou každej tulák zná
Že je krásný jet zas domů, kde je nebe jako chrám
Že je krásný jet zas domů, odkud pár vzpomínek mám"
Vychází měsíc a rozsvěcuje oblohu. Zítra mířím lesy a skalami dál na sever!
No comments:
Post a Comment