Den 83: Nebezpečí požáru

Skalky nad jezerem Gilmore - les v údolí Miller Creek
Míle 1103 - 11203
Celkem 17 mil


Dlouho spím v teplém spacáku na pohodlném skalním loži. Probouzí mě až paprsky vycházejícího slunce. Vařím snídani a horký čaj a pak pomalu vyrážím vzhůru. Po vydatné snídani (tři vrchovaté hrnky vloček se spoustou rozinek a ořechů) mám plno energie a zdá se, že nahoru do průsmyku letím jako pták.








Cestou potkávám dvojici hajkrů, kteří jdou týdenní trasu okolo jezera Tahoe ("Tahoe Rim Trail") a jednoho sviště.








V horském potůčky tankuji vodu, překračuji sněhová pole a za chvíli jsem nahoře v průsmyku Dicks Pass.








Z průsmyku je daleký rozhled na sever. Po hřbetech v dálce na obzoru možná za pár dní půjdu.








Dříve než stezka sestoupí do dalšího údolí, odbočuji na nedaleký hřeben, kde by mohl být signál. Na skalním ostrohu je nejen signál, ale i výhled na jezero Tahoe. V údolí pode mnou stoupá z lesa kouř. Že by někdo rozdělal táboový oheň? Píšu zápisky a vařím královský oběd: rýži se smaženou cibulkou a avokádem.








Hladinu Tahoe brázdí plachetnice i motorové lodě. Fouká čerstvý vítr a to znamená ideální čas na dlouhou polední siestu, protože komáři vítr nemají rádi.

Najednou slyším motor vrtulníku. Přímo nad místo kouře přilétá helikoptéra a sype z výšky bílý protipožární prostředek. Za pár minut přilétá další vrtulník... Nevím, jestli je kouř a helikoptéry vidět na následujícím obr.  Silný vítr a suchý vzduch znamená nejvyšší stupeň rizika požáru. Nejspíš někdo v lese dostatečně neuhasil ohniště a za pomoci větru se oheň znovu vznítil a začal se šířit do okolí. Naštěstí si toho někdo všiml včas a zavolal hasiče, kteří doufám stačí oheň uhasit hned v zárodku.








Helikoptéra přilétá nad místo požáru každých 5 minut. Po dlouhé pauze sestupuji dolů k jezeru Dicks Lake.








Podél stezky se střídají jezera, skalky, mokřadní louky a hustý smrkový les.










Helikoptéra krouží přímo nad námi. Místo požáru je ve skalách v obtížně přístupném terénu. Požárníci si zaslouží velký dík a nejvyšší stupeň uznání za rychlou reakci!








Držím hasičům palce a mířím do prastarého pralesa s padlými kmeny a dutými stromy spoustou hnízdních dutin pro nejrůznější druhy ptáků.








Kolem páté, dříve než začne slunce zapadat a komáři kousat, vařím na skalním výchozu k večeři kuskus. Pak pokračuji dál hustým lesem. Na lesním palouku se nachází sněhoměrná stanice a kamera na fenologické pozorování vegetace.








Blíží se večer a vítr přestává foukat. Za jezerem Richardson začínám hledat místo na kemp. Všude kolem je kamenná suť a hustý podrost. Nakonec objevuji holé a ukryté místo u jednoho z vývratů.








Všude jsou mraky komárů, a tak urychleně stavím stan, házím dovnitř spacák a karimatku a oblečení na noc, zalézám do stanu a do spacáku a jdu do hajan.