Den 77: Skalní věže

Tábořiště blízko jezera Asa - tábořiště u jezera Lily Pond
Míle1041 - 1063
Celkem 22 mil








Včera jsem strávil pohodový večer spolu s hajkerkou Braveheart z Aljašky u hřejivých plamenů táboráku - skoro jako doma v Čechách na vandru. Ráno pro jistotu ještě jednou prolévám ohniště vodou z blízkého potoka a pak vyrážím vzhůru slunci vstříc. Jsem ranní ptáče a na stezce mám nejraději svítání. Zvláště když mě nahoře na kopci čeká plný ešus ovesných vloček s oříšky. Na kopci zdravím vycházející slunce a dva hajkry z Německa, kteří jdou že severu na jih. Společně snídáme, vaříme ovesnou kaši a horký čaj, a vyměňujeme si postřehy z trasy za námi a před námi.

Ze sedla sestupuji k jezeru Noble a dolů do skalní soutěsky v lávových tufech. Stezka překonává prudký sešup serpentinami vytesanými ve skále.






Pak stoupám mírně vzhůru, nabírám vodu z pramene a mířím k silnici v průsmyku Ebbets pass pod čedičovým sukem Ebbets peak. Na vrcholu vlaje americká vlajka s hvězdami a pruhy.








Pacifická hřebenovka zde vstupuje do chráněné oblasti - divočiny Mokelumne Wilderness. V USA je "divočina" ("wilderness") speciální kategorie chráněného území, vyhlášená americkým kongresem. Jsou zde zakázané veškeré stavby, hospodářské aktivity a používání vozidel. Vstup je povolen pouze pěším a jezdcům na koních nebo mezcích. Tato kategorie chráněného území zhruba odpovídá české přírodní rezervaci nebo první zóně národního parku. Pro táboření v divočině je třeba mít povolení od rangera lesní správy. Výhoda povolení pro přechod Pacifické hřebenovky je, že pokrývá všechny oblasti divočiny na trase. Není třeba žádat o povolení pro každou divočinu zvlášť. Informační panel na vstupu do divočiny nám připomíná zásady ohleduplného táboření v přírodě.








V žulových skalách nad sytě modrým jezerem Kinney vařím poslední hrnek kuskusu, zdravím se s dvěma staršími poutníky že Švýcarska - na PCT se potkávají tuláci všech generací!  - a posílen pokračuji dál na sever.








Nacházím se v sopečné oblasti s lávovými proudy a obnaženými jícny vyhaslých sopek. Podobně jako v Českém středohoří zde sopečná činnost vrcholila ve třetihorách. Místy se na vrcholech hor zachovaly odolné starší vrstvy pískovců a slepenců. Geologická historie této oblasti Kordiler pro mě zůstává hádankou. Až se vrátím domů, tak to zkusím podrobněji prostudovat ...










Pestré geologické podloží znamená i pestrou vegetaci. Střídají se vlhké louky, mokřady, husté lesy a lesíky, rybízové a angreštové keře, a skoro holé svahy. Pěšina vede většinou pohodlně po vrstevnici s dalekými výhledy do kraje. Stoupání a klesání jsou mírná a v každém sedle na poutníka čekají nové rozhledy. Navíc fouká čerstvý a chladivý vítr.








Z jednoho z horských sedel je v dálce vidět osídlená zemědělská krajina. Na hřebenovce to znamená, že možná budu mít signál. Přepínám mobil z úsporného a leteckého do "normálního" režimu. Za pár minut se na mobilu objevují tři čárky. Využívám této příležitosti, připojuji se na fehsbuk, a zasílám fejsbukové skupině "PCT 2016" dotaz, jestli by někdo neměl zájem odkoupit použitý medvědí kontejner- za pár dní už ho nebudu potřebovat. A zhruba za dvacet minut se objevuje první zájemce... Za pár dní - možná už pozítří - až dorazím do dalšího města, tak zajdu na poštu, medvědí kontejner zájemcovi pošlu, ten mi pošle 40 dolarů přes PayPal, a po odečtení ceny za poštovné mi pár dolarů zbyde a navíc budu vědět, že kontejner je v dobrých rukách. Tak jako všude jinde I na PCT platí, že mobil a internet je zlý pán, ale dobrý sluha.








V dalším sedle s dalekým rozhledem se zdravím s hajkry "Sleepy Andy" a jeho přítelkyní a společně večeříme. Nejlepší čas na večeři je kolem páté, kdy je slunce ještě vysoko a komáři většinou ještě nekousají. Později, většinou od šesté do desáté večer, vrcholí komáří aktivita a není radno dlouho zůstávat na místě mimo stan. Zdá se mi, že  vůně jídla je večer pro komáry mimořádným lákadlem.








Po večeři, posílen rýží se sójovou omáčkou, mířím do oblasti žulové náhorní plošiny, která připomíná jižní Finsko. Mezi nízkými žulovými hřbety se ukrývají desítky jezírek a rašelinišť. Byl by to super terén na závody v orientačním běhu. A všude poletují hejna komárů. Zastavuji se u jezírka "Lily Pad Lake" (Leknínové jezírko). V dostatečné vzdálenosti od břehu se nacházejí ploché žulové skalní plotny. Na jedné z nich urychleně stavím stan a pak nahý skáču do vody. Po několika dnech koupel přijde vhod. Vylézám z vody, rychle běžím do stanu, zapínám zip a nemilosrdně zabíjím a pojídám všechny komáry, kteří během pár vteřin stačili do stanu nalítat (sebeobrana :-) Pak škodolibě pozoruji komáry, kteří se neúspěšně snaží proniknout skrz ochrannou síťku stanu a poslouchám štěkot jelenů a srnců v nedalekém lese.